Jdi na obsah Jdi na menu
 


16. kapitola - Špatné zprávy

23. 5. 2006

Objevili se na tom samém místě, kde předtím s Jean. Oba se okamžitě svezli na zem.
„ Do prdele, moje noha,“zakřičel, aby ze sebe dostal tu strašnou bolest a chytl se za nohu, do které schytal poslední ránu. V dalším okamžiku se kolem nich začali hemžit léčitelé.
„ Co se vám stalo?“
„ Smrtijedi,“špitla Ginny.
„ Zase?“vyhrkli a vyčarovali pro ně nosítka.
„ Harry, Ginny,“vrhla se k nim Jean. „ Jste v pořádku?“
„ Jo. Jen jsem to schytal do nohy,“ zaskučel.
„ Co je s Ronem?“vypálila dívka.
Harry si všiml, že se Jean v očích zaleskly slzy. Nadechla se k odpovědi, ale než mohla cokoliv říci, tak jí léčitelé odstrčili a je odnesli oba pryč.
Ačkoli sebou vůbec nepohnul, náhle se mu ze zasažené nohy ozvalo dvoje silné křupnutí a jeho končetina se sama od sebe zkroutila do nepřirozeného úhlu. „ Áááá…“
Harrymu nejspíš dali nějaké oblbováky, protože se po chvíli vzpamatoval a jaksi si nebyl sto vzpomenout, kde je nebo jak se tam dostal . „Dobrý, nohu máš snad v pořádku a rameno taky. Ten zbytek bude muset počkat,“ řekl mladý léčitel a urychleně zmizel z místnosti. Chlapec se posadil. Zkontroloval si nohu, která už nebolela a měla i normální vzhled. Rozhlédl se. Byli nejspíš na nějaké ošetřovně.
„ Fajn, jinak to vypadá, že jsi zdravá,“ ozvala se jedna léčitelka, která prohlížela Ginny za závěsy a potom rychle odešla za svým spolupracovníkem. Harry skrz závěsy zahlédl, jak si Ginny oblékla noční košili a přes to přetáhla svetr. Seskočila ze stolu a vydala se do míst, kde byl Harry.
„ Jak dlouho tu jsme?“zeptal se a vstal.
„ Asi tři minuty. Potřebovali tě na chvíli uklidnit, protože jsi strašně křičel. Co noha?“ strachovala se. Zahýbal s končetinou na důkaz, že je v pořádku.
„ Co je s ostatními?“vzpomněl si najednou. Chvíli proti sobě bez hnutí stáli a potom vyletěli na chodbu. Místnost, kde leželi Ron s Hermionou našli snadno. Jean přecházela přede dveřmi po chodbě, jednou rukou si držela přes pusu, aby nezačala křičet a po tvářích jí tekly slzy.
„ Jak je jim?“vyhrkli svorně. Upřela na ně svoje uslzené oči. Harrymu spadl do žaludku náklad kamení a Ginny se ho chytila za rameno, aby se udržela na nohou. „ Co je s nima?“šeptla dívka.
„ Já nevím,“hlesla žena. „ Vůbec nevědí, co s nima je. Nevědí, co na ně použili za kouzla. Nemůžou je probudit.“ Poslední slova jen zašeptala a zase přikryla pusu rukou, aby utišila svůj pláč.
„ Neumřou, že ne?“pískla dívka a vyslovila něco, na co Harry nechtěl ani pomyslet.
„ Já nevím, Ginny,“zavrtěla hlavou Jean a opět začala rázovat po chodbě sem a tam. Ginny se přitiskla ke kamarádovi a smáčela mu hábit proudy slz. Harry jí chtěl utěšovat, ale měl co dělat sám se sebou. „ To snad není možný. Přece neumřou. To mi přece nemůžou udělat! – To si piš, že můžou. – Ne, to přece nejde. Nemůžou umřít. Nemůžou mě tu nechat samotnýho. Přece nejsou takový parchanti, aby mě tu nechali. – Myslím, že v tuto chvíli o tom oni nerozhodují. Pochybuji, že by Hermiona s Ronem chtěli umřít. – To je pravda. Ale léčitelé. Ti je uzdraví. Uzdravili už i horší případy, že jo? – Já nevím. – Určitě. Určitě ano. Pomůžou jim. Zachrání je. – A co když ne? – Není žádný ne. – Harry, buď realista. Jestli v nejlepší kouzelnický nemocnici nevědí, co s nima je, tak…“ – Tak to zjistí. Brzy už budou vědět, co s nimi je a potom je uzdraví.“ Přitiskl k sobě Ginny ještě blíž a aniž by si toho všiml, mu po tvářích začaly téct slzy. „ Musí. Musí je zachránit. Nesmějí zemřít. Nechci zůstat sám. – A co když zemřou? – Tak nechci žít ani já!“
Minuty se vlekly jedna za druhou. Oba si sedli na lavičku a už jen zírali do prázdna. Jean na rozdíl od nich neměla stání a stále nervózně pochodovala sem a tam. To čekání bylo úmorné. Nesnesitelné. Občas sice někdo vylétl z místnosti a za chvíli se zase vrátil, ale nikdo s nimi neztratil jediné slovo.
„ Ginny!“
„ Mami!“ Paní Weasleyová se k dceři přiřítila jako vítr.
„ Holčičko moje. Jsi v pořádku?“objela Molly svojí jedinou dceru. V mžiku se za ní objevil i její manžel a nejstarší syn. „Ginny, Harry. Není vám nic? Před chvíli jsme se dozvěděli, že jste tady. Co se stalo?“drmolil Artur.„ Kde jsou ostatní?“dodal nejistě, když nikde neviděl zbylé děti.
„ Tam,“ ukázala Jean na dveře. Víc ze sebe nedostala a zase začala brečet. Všichni tři Weasleyovi zbledli jako smrt. Harrymu bylo jasné, že bude asi jediný, kdo je schopen vysvětlení.
„ Smrtijedi na ně použili nějaký kouzla a nikdo neví, co s nimi je,“ hlesl. Artur chytil svoji žena, která vypadala, že každou chvíli zkolabuje a Ginny se vrhla bratrovi kolem krku. „ Ani Rona, ani Hermionu nemůžou probudit,“dodal.
„ Rona s Hermionou? A kde jsou Fred a George?“znejistěl otec ještě víc.
„ Ti zůstali celou noc v obchodě.“
„ Díky bohu. Alespoň někdo je v bezpečí,“ vzdychl. „ A co se vůbec stalo?“
„ No, já přesně…“
„ A co jsi dělala ty?!“vykřikla najednou Molly na Jean, když si nějakou dobu zíraly do očí,

„Měla jsi je hlídat. Slíbila jsi, že je budeš chránit. A vidíš kde skončili?“křičela Molly zoufale. „ Je to tvoje vina…“
„ Molly, nech toho. Jean určitě udělala všechno, co mohla,“krotil jí manžel a pevně jí stiskl, aby se na ženu nemohla vrhnout.
„ Molly, promiň, nedokázala jsem je ochránit,“špitla Jean, jak jí hlas dovolil a poté se rychle klidila pryč. Harrymu bylo jasné, že jestli se předtím cítila strašně, tak tohle jí rozhodně nepřidalo. Ale vyčítat něco ženě, která možná přijde o své dítě by taky nebylo fér. „ Ne, nepřijde! Nikdo tu o nikoho nepřijde!“rozkázal si chlapec v hlavě. „ Nikdo tady neumře. A jestli jo, tak ať si Voldemort s Malfoyem a Bellatrix šusem rezervují místa na hřbitově. – Neříkal jsi náhodou, že se ti nebude chtít žít, když…no zemřou? – Možná. Ale jestli se jim něco stane, tak nepřestanu, dokud nevyhladím Smrtijedy do poslední kapuce. – To jsi řekl hezky.“
Minuty se opět nekonečně táhly. Artur utěšoval svoji ženu, Ginny visela na krku bratrovi a Jean seděla na opačném konci chodby sama s hlavou v dlaních. Přisedl k ní.
„ Jean?“
„ No?“opřela ruce o kolena, ale stále zírala do země. Už vypadala celkem klidně, ale Harry tušil, že to je jenom zdání. Mlčel. Najednou nevěděl, co říct. „ Je to moje vina,“řekla.
„ Nedávej si vinu. Ty za to nemůžeš.“
„ Ne? Tak kdo?“
„ Smrtijedi. Ty za to nemůžeš. Naopak nebýt tebe, tak nás dostanou všechny.“ Mlčela.

„ Neber vážně to, co ti řekla Molly. Je jen …“
„ Ale ona na to má právo, Harry,“zvedla k němu oči. „ Ona má pravdu. Můžu za to já. Dala mi vás na starost. Já za vás měla zodpovědnost. Měla jsem vás chránit a místo toho dva z vás…“ S každým slovem její hlas sílil a nakonec jí selhal. Složila hlavu zpět do dlaní.

„ Kdybych byla na jejich místě já, bylo by to lepší.“ V tu chvíli Harry poprvé pochopil, co mu tenkrát říkala o zodpovědnosti dospělých. Měla je hlídat a nepovedlo se jí to. Nebyl to strach, ale pocit viny, co jí ubíjelo. Ozvaly se spěšné kroky.
„ Severusi,“vystřelila Jean z místa a vrhla se muži kolem krku. „ Díky bohu, že nedostali alespoň tebe.“
„ Já jsem v pořádku. Co ty? Co se stalo?“objal ji.
„ To bychom myslím rádi věděli všichni,“ozval se za ním Moody.
„ Harry, jsi v pořádku?“ hnal se k němu jeho opatrovník.
„ Jasný, Remusi, jsem.“
„ Nevypadáš tak,“chytil ho za ramena a zkoumal jeho obličej.
„ Jen pár škrábnutí. Jsem na tom ale mnohem líp než oni,“pohodil hlavou ke dveřím.
„ Ron a Hermiona?“ Přikývl. „ Co se jim stalo?“ Harry mu řekl to, co předtím Weasleyovým. „ Cože? Oni nevědí, jaké kouzlo je zasáhlo? To je snad nemožný,“vytřeštil oči.
„ Ale je to tak.“ Pokrčil Harry rameny. „ Co Smrtijedi? Podař…“
„ Tady ne, Harry,“zarazil ho Moody a začal svým okem přejíždět všude kolem. Vzápětí se vynořila i profesorka McGonagallová. A podle Harryho názoru se tvářila víc než ustaraně.
„ Potřebuji s vámi mluvit. Někde v soukromí,“vypálila okamžitě a přejela pohledem po členech řádu. Pošuk i Náměsíčník přikývli.
„ O něčem bych věděl.“Harry je zavedl do místnosti, kde je předtím ošetřovali. Artur zůstal u manželky s dcerou. Ještě se k nim stačili přidat Tonksová a Kingsley. Moody pronesl kouzlo, aby je nikdo nemohl odposlouchávat a všechny oči se upřely na profesorku.
„ Mám pro vás špatnou zprávu,“začala. Všichni začali remcat. „ Špatnou? Copak jich už dneska nebylo málo? Co může být horšího než to, že ti dva tam bojují o život?“
„ Brumbál zmizel…“
V místnosti zavládlo naprosté ticho. Všichni se dívali z jednoho na druhého, jako by čekali, kdo na ně vykřikne – Apríl! Nikdo se nedočkal.
„ Jak to myslíš, že zmizel?“zeptal se Lupin. „ Minervo, Albus nemohl jen tak zmizet. “
„ Bohužel. Mám strach, že to pravda je. Je pryč už několik dní.“
„ Hloupost. A kdo by nám tedy poslal varování?“
„ To jsem byl já,“hlesl chlapec a Moody se zatvářil rozpačitě.
„ Ví snad někdo, kde Albus je?“zeptala se netrpělivě profesorka přeměňování. „ Ne. Nevíte. Kdy jste ho viděli naposledy?“ Všichni shodně odpověděli, že v den, kdy uprchli Smrtijedi.

„ Správně. Já ho viděla ještě den poté. Tvrdil, že musí na ministerstvo kvůli nějakým informacím. Dokonce mi i řekl, kam jde, ale nedorazil tam. Od té doby ho nikdo neviděl.“ Odmlčela se. „ Teď zbývá otázka, kde je?“
„ Má ho on.“ Harryho sdělení znělo naprosto klidně. Všichni na něho zírali, ale on mlčel stejně jako oni. Sám si totiž v hlavě musel nejprve dát dohromady dvě a dvě. „ Má ho Voldemort,“ pokračoval a rozhlédl se po ostatních. „Do prdele, já jsem vůl!“ Teď si konečně uvědomil krutou pravdu a vší silou kopl do nejbližší skříně.
„ Co se děje Harry?“vyřkl Lupin otázku, která se všem honila hlavou. „ Jak to víš?“
„ Není to snad jasné? Kde jinde by byl? Jak jinak by zjistil, kde je ústředí?“vyštěkl.
„ To si myslíme taky, ale proč říkáš, že jsi vůl?“ nechápali.
„ Proč? Protože já to věděl. Věděl jsem, že mají Brumbála. Věděl jsem, že přijdou, jenže jsem takovej kretén, že jsem si to neuvědomil.“
„ Jak jsi to mohl vědět?“převzal slovo Moody.
„ Protože mi to řekl,“ rozhodil ruce. Všichni vyvalili oči. „ Já to slyšel. Konečně zničím to, po čem už dlouho toužím. A kdo mi k tomu dopomohl? Kdo? On. Osobně,“ opakoval Harry věty ze sna, které mu teď jasně vyvstaly na mysli. „Myslel tím Brumbála. Mělo mě to napadnout hnedka.“
„ Kde jste to slyšel, Pottere? Jak víte, že mluvil o Brumbálovi?“ ozval se Snape.
„ A o kom asi jiným?“ utrhl se na něj. „ A slyšel jsem to ve snu. Kde jinde? Já totiž s Voldemortem na čaj nechodím,“řekl chladně. Snapovi se jeho narážka ani trochu nelíbila.
„ Už zase začínáte, Pottere?“zavrčel. Tentokrát je však Jean zarazila dřív než se stačili rozjet. „ Nechte toho. Jste jak malí kluci.“
„ I bez toho vašeho kočkování, máme problémů až až,“přidal se Lupin. Nastalo ticho.
„ Tedy,“ujal se slova Moody. „ Jestli je pravda, to co tady říkáte a pokud vezmeme v potaz, že Brumbál jako strážce tajemství a jako jediný mohl vyzradit polohu ústředí, tak…“
„ ...tak jsme v prdeli,“doplnil ho Bill.
V jiných situacích by se ostatním jeho slovník nejspíš nelíbil, ale teď to bylo všem jaksi jedno.
„ To se mi nelíbí,“řekla McGonagallová. „ Znám Albuse už velmi dlouho a i vy byste měli vědět, že on je jedním z lidí, kteří by radši zemřeli než…než aby něco vyzradili. Troufám si říci, že je natolik silný, aby vzdoroval i Kletbám, které se nepromíjejí. A vůbec je dost chytrý na to, aby se Smrtijedům vyhnul velkým obloukem. Pokud by k tomu neměl závažný důvod,“dodala.
„ V tom s tebou naprosto souhlasím, Minervo. Albus by nikdy nezradil ani pod kletbou… ale nevidím jinou možnost, jak tohle vysvětlit,“řekl Moody. „ Bohužel, pokud Brumbála opravdu dostali a pokud nedej bože použili veritasérum… tak nechci ani domýšlet, co se bude dít.“Nastalo ticho. „ V tomto případě by pro nás všechny bylo výhodnější, kdyby ho zabili.“ Tato varianta zněla strašně, ale všichni si uvědomovali, že Pošuk má pravdu. Brumbál toho věděl až příliš mnoho na to, aby byl v rukou nepřítele.
„ Tak v tomhle vás asi zklamu,“ozval se chlapec. „ Brumbál žije.“
„ Víš to jistě?“zeptala se Tonksová s nadějí. (asi jako jediná)
„ Jo. Voldemort ho zakázal zabít. Chce si ještě… pohrát.“ Po této zprávě bylo na všech znát zděšení.
„ Harry, víš ještě něco?“zeptal se ho Lupin.
Zamyslel se. „ Ne.“ Zavrtěl hlavou, ale poté si na něco vzpomněl. „Vlastně jen jednu věc. Když se spolu s Malfoyem bavili, říkal Voldemort něco ve smyslu, že se do jeho pasti chytí další ryba. Myslel tím vás,“ ukázal na Snapea, který ho jako vždy probodl pohledem. „ On věděl, že tam jste. Věděl, že vás tam může najít. Myslel si, že vás tam chytí a dokáže, že jste špeh.“ Profesorův obličej zůstal bez hnutí, ale jeho oči se zúžily.
„ Takže o tobě ví,“ hlesl Moody. „Brumbál mu to zřejmě vyzradil, že jsi zvěd. Takže tu máme další problém.“ Moody i Lupin se opřeli o stůl a nevěřícně vrtěli hlavami.
„ Jestli můžu něco říct,“zvedla nenápadně ruku Jean, jako by se hlásila. „ Když už jsme u těch problémů, tak…vím, že jich už je víc než dost, ale…není to tak moc důležitý, ale…všimla jsem si, že když se na ústředí objevili Smrtijedi, že… nehledali plány ani informace o Řádu. O to jim nešlo. Šli na jistotu. Chtěli…chtěli Rona a Hermionu nebo Ginny.“ Odmlčela se a těkala očima po všech kolem. „A horší na tom je, že zatímco mě se pokusili hnedka zabít, je chtěli dostat živý. Ani se nesnažili najít nebo chytit Harryho, který tam měl teoreticky být… Chtěli je. Oni chtěli návnadu,“ dodala do naprostého ticha a upřela zrak na černovlasého klučinu. Harry naprázdno polkl. „ Návnadu. – Na co? – Na tebe, ty trubko. Na koho jinýho. – A proč? – Protože to ví. Ví, kde máš slabý místo. Ví, že kdyby je dostal živý, že by sis pro ně přišel. Že by jsi je nenechal zemřít. – Hups. Tak to mě znají asi dobře. – Ke smůle tvý i ostatních.“
Hloučkem to zašumělo a bylo k rozeznání i několik nadávek.
„ Má ještě někdo takovou nějakou příjemnou informaci?“optal se Lupin ztrápeně. Mlčeli. „ A mohli byste nám teďka vy dva objasnit, co se tedy stalo? A jak se ti, Harry, vůbec povedlo utéct?“ Přikývli. Chlapec se ujal slova a ve zkratce řekl vše, co se stalo. O jeho snu, jeho usmiřování se Snapem a Jeanině vizi.
„ Ty jsi měla vidění?“zamračil se Remus.
„ To je blbost, Reme. Já jsem Jiskra, ne Vidoucí. Nemůžu mít vidění. Nevím, co to bylo,“ hájila se, jako by to bylo něco špatnýho.
„ Ať to bylo cokoliv, zachránilo vás to,“ konstatoval Pošuk a Harry pokračoval. Nemohl si však nevšimnout, že se Jean najednou zarazila a začala očima těkat sem a tam, jak nad něčím usilovně přemýšlela. Když dokončil, začala Jean svoji verzi. Harry se dověděl, že jakmile zmizel, tak se pokoušela co nejrychleji dostat spáče z postele, ale než se stačili dostat ze schodů zpátky do kuchyně, vrazili dovnitř Smrtijedi a hnali se po nich. Roztrhli je na tři skupiny: Ona, Ron s Hermionou a Ginny, která utekla na půdu. Oba jeho spolužáci prý odrovnali pěkných pár nepřátel, ale když se k nim potom Jean dostala, zrovna je nějaké kouzlo skolilo. A potom už se tam objevil Harry. Ještě jim popsala, jak se odtamtud přemístili a všichni na chlapce pohlíželi s jakousi úctou. „ A co jste dělali vy?“zeptal se Lupina, aby na něho přestali zírat.
„ My jsme byli všichni na svých místech a sháněli informace, když jsme dostali výstrahu i s místem. Já jsem si nejdřív myslel, že se musela stát chyba, že přece na ústředí se nemůže nic dít, ale jakmile jsme se přemístili, zjistili jsme, že se to kolem základny hemží Smrtijedy. A…bohužel má asi Jean pravdu, když tvrdí, že jim šlo o to dostat vás živý, protože nejen, že nám zabránili se dovnitř přemístit, ale hlavně veškerý úsilí soustředili na to, abychom se dovnitř nemohli dostat vůbec. Nějakou dobu jsme bojovali, ale oni potom najednou zmizeli. Nechápali jsme, co se děje. Celý dům byl naprosto prázdný a my nevěděli, co se s vámi stalo. Až potom z někoho vypadlo, že tě tu viděl a že jsi říkal, že už tu je jenom Ginny. Modlili jsme se, abyste se odtud dostali celý. A potom jsme dostali zprávu, že jste tady.“Odmlčel se.

„ Kdyby se Jean nestalo to zvláštní vidění a vy byste neutekli, tak vám nejspíš nikdo nepomůže. I tak nás dokázali udržet daleko od vás na tak dlouho, aby jste byli v brindě. Tohle Řád nezvládl. Za to, že to nedopadlo hůř, vděčíme velkým díkem vám a hlavně tobě Harry,“dořekl Lupin a zahleděl se na chlapce s pokorou.
„ Já…já jsem nic…dělal jsem, co jsem uznal za správný,“brblal s zkoumal špičky svých bot.
„ To je dobře, Harry. Dokázal jsi, že…“
„ Dokázal jsem Voldemorta pořádně vytočit,“hlesl a chytil se za čelo. Jizva mu opět dávala pěkně zabrat.
„ Jizva?“ zeptali se se strachem. Přikývl, ale potom mávl rukou. „ To bude v pohodě.“
Ostatní se začali o něčem dohadovat, ale Harry to moc nevnímal, protože už ho opět začínala bolet zraněná noha. Nedával na sobě nic znát a snažil se soustředit na to, aby zahnal tu bolest. Ale pouze do té doby než se pobolívání změnilo v záškuby, záškuby v křeče a po křečích, kdy už se Harry držel jen silou vůle, se opět ozvalo do naprostého ticha dvoje křupnutí.
„ Už zas!“zakřičel a svezl se na zem. „ Do prdele, co to je?“
„ Co je ti?“
„ Ta noha. Ta, do který jsem schytal to zaklínadlo.“
„ Já myslela, že ti to spravili,“řekla Jean.
„ Já taky,“zaskučel. „ Udělejte s tím prosím někdo něco!“ Svíjel se na zemi a držel si nohu, ve které měl pocit, že mu po ní přejíždí parní válec a drtí mu všechny kostičky.
„ Dojděte pro někoho,“zakřičel Lupin a Tonksová vyběhla ven.
„ Na to stačím sám,“vyndal Moody hůlku.
„ Ne, Pošuku,“zarazila ho Jean. „ Jestli to je to, co myslím, tak mu to akorát zhoršíš. Harry, jaký to bylo kouzlo, který na tebe použili?“
„ Já nevím, nevím, nevzpomínám si.“ Ozvalo se další křupnutí. „ Áááá…“
„ Dobrá, tak to hold musím zkusit,“šeptla si pro sebe. „ Severusi, chytni ho za kotník, ať sebou přestane škubat. Lupine, ty taky.“ Namířila hůlku na nohu. „ Ať se mi to povede,“hlesla a začala odříkávat nějakou dlouhou formuli. Z hůlky vylétl drobný proud světla a obalil celou končetinu. Ozvalo se další křupnutí a chlapcem projela silná vlna bolesti. Tentokrát však od toho, jak se mu kosti rovnaly zpět.
„ Jean…“
„ Vím, co dělám Reme. Držte ho!“Ještě dvakrát to zakřupalo a když už si Harry myslel, že je konec, vyslala ještě jedno zaklínadlo. Zakřičel ještě víc. Připadalo mu to jako dýka, která se mu zaryla do nohy, prozkoumala jí skrz na skrz a poté se řítila celým tělem nahoru. V příštím okamžiku se Lupinovi vysmekl a vyzvracel se na zem. Bolest sice přešla, ale on měl pocit, že je naprosto vyčerpaný. Jean si vydechla.
„ Co to bylo?“nechápal Lupin.
„ Musel to ze sebe dostat, jinak by se mu ta noha lámala znovu a znovu,“odvětila.
„ Já se ptám, co to bylo za kouzlo. To jsem snad ještě neviděl,“ podíval se jí do očí. Žena pokrčila rameny a rychle vyšla ven. Zdálo se, že ke zvracení taky nemá daleko.
Dovnitř se vřítil léčitel. Vysvětlili mu, co se stalo, zkontroloval Harrymu nohu, uklidil to, co před chvílí vyvrhl a opět odešel. „ Co se to dneska kurva děje?“slyšeli ho ještě ode dveří.
Spolu s ostatními vyšel na chodbu. Hned přede dveřmi seděla Ginny na lavičce a před ní klečela Jean.
„ …a jaký účinky to mělo?“
„ Všechno mě začalo strašně bolet, kůže pálila a bolela jako by se do ní zarývaly nože a měla jsem pocit, že se mi svíraj všechny vnitřnosti. Nemohla jsem nic ovládat. Měla jsem pocit, že mi tím tlakem pukne srdce…“
„ A to asi taky mělo,“přerušil Harry Ginnino popisování příznaků kletby.
„ Na tebe to použili taky?“zeptala se Jean klidně.
Přikývl. „ Bylo to snad horší než Crucio,“řekl, když se postavila a pohlédla mu do očí.
„ Kdo to použil? Malfoy?“ Ginny přikývla. Žena se podívala na Harryho a ten přikývl taky.

„ A kolikrát?“
„ Jednou,“řekl chlapec.
„ Na mě taky jednou. Vyhrožoval mi, že to zopakuje a že to už mě zabije, ale neudělal to…i když mohl.“ Odmlčela se. „ Připadalo mi…jako…jako…“
„ Jako by už neměl sílu, to zopakovat?“zeptala se Jean a dívka souhlasila. Harry neměl ponětí, kam tím míří, ale neptal se, protože žena vypadala, že nad něčím usilovně přemýšlí. Poodešla kousek dál. Potom zabořila ruce do vlasů a opřela čelo o zeď. Chvíli mlčela.
„ Merde!!!“ vykřikla najednou a kopla do jedné z laviček. „ Putain!!!“ Všichni v doslechu na ni vyvalily oči, co jí to proboha popadlo. Ještě chvíli kopala do lavičky a brblala něco, čemu Harry nerozuměl.
„Qu´est-ce qui se passe?“vyhrkl Snape stejnou hatlapatilkou, která v jeho podání zněla divně.
Chvíli na něho zírala a potom se nadechla. „ Je sais pourquoi ne connait personne les sorcelleries, pourquoi ils savent pas, qu’est-ce qoi se passe a Ron et Hermi, pourquoi Bmachien a parle le secret a les Magmort. Comment ils ont lui pu domineri,“chrlila ze sebe.

„ Merde! C’est chant!“ opět kopla do lavičky. Odmlčela se.
„ Comment? Pourquoi?“vypálil Snape.
„ L‘ arme du plus puissant,“řekla klidně. Zíral na ni jako na zjevení.
„ L‘ arme du plus puissant?“zopakoval a zdálo se, že se mu ulevilo. „Mais, Jean, c’est seulement …ehm…l’imagination.“
„ Nemůžete mluvit normálně?!“ohradil se Lupin a ostatní přikývli.
„ Non, c’est pasm,“ ohradila se Jean pevně a Remusovy poznámky si nevšímala. „ Ca dépend c´est pas vrai le tout. Mais c´est pas l’imagination. J´ai vu ca.“
„ Jean, tu dois avoir tort. C’est seulement la fabla pur les enfants.“
„ Non, C´est pas,“ohradila se chladně a probodla ho pohledem, kterým se mu mohla rovnat.
„ Jean, L‘ arme du plus puissant existes jamais,“zvýšil hlas i Snape.
„ Non, non, non!“ Konečně Harry něčemu rozuměl. A konečně mu taky seplo, že ta hatlapatilka je Francouzština. „ Snape umí francouzsky? Tak to je tedy silnej odvar. – Nebo máš slyšiny. – Pak je tu maj asi všichni. Každej tu pozoruje tu jejich rozmluvu jako tenisovej zápas. - No, vona to jeho francouzština jen tak mezi námi zní dost ulítle. – A myslím, že nejen francouzština. - Neví tu někdo o čem se mluví?“
Jean začala být dost naštvaná. „ Tu ecoutes pas moi! Je sius pas cone. J´ai parle…“
„ Jean, je veux pas ecouter…“ přerušil jí Snape rázně.
„ Merde! Ta queule et ecoutes moi,“vykřikla ně něho. „J´ai parle, j´ai vu ca. Tu croyes pas moi? Aloir, parles moi, comment ils onz craigne Bmacien a parler? Comment la sorcellerie ils ont applique dans Ron et Hermi. Et Harry aussi. Pourquoi Malfoy a pouvoir user les sorcelleries seulement un fois? Pourquoi savent personne les sorcelleries? Pourquoi?" Odmlčela se. "Parce que c’est seulement l’imagination,“ z jejího hlasu zněl sarkasmus a vztek. „ Pur tous.“ Snape na ní zíral, ale mlčel.
„ Jean…“začal pomalu.
„ Je veux pas ecouter toi,“přerušila ho. „ Ecoutes moi. J´ai savoir la sorcellerie a guerir la jambe de l´Harry. Et pourquoi? Parce que j´ai vu ca. Je sais L‘ arme du plus puissant.“ Odmlčela se. „ Vous savez pas imaginer comme la force a ce chose. Est-ce tu croyes moi maintenant?“dokončila klidně a lapala po dechu.
„ Oui,“řekl po chvíli, kdy vypadal naprosto zmateně.
„ A jestli jí získal, tak jsme při nejmenším v prdeli. Při nejmenším,“řekla už tak, že tomu všichni rozuměli, čímž ukončila jejich tajný rozhovor.
„ Jestli získal co?“ vypálil Remus. To, že ničemu nerozumí, ho štvalo stejně jako Harryho.
„ Vous parlez francais?“zeptal se Bill, který se objevil před chvilkou.
„ Další,“zavrčel Moody.
Jean i Snape přikývli. „ Oú vous apprendez le francais?
„ Je suis neé en France,“odvětila Jean klidně. Bill pohlédl na Snapea.
„ Elle a apprender francais de moi,“ucedil Severus.
„ Pourquoi?“nechápal Bill. (ten čas strávený s Fleur nebyl tak úplně k zahození)
„ Ce n’est pas importent,“přerušila je Jean netrpělivě. „ Merde!“
„ Můžete už nám sakra vysvětlit o co se tu jedná?“vypálil Harry, Lupin, Tonksová a Moody najednou.
Jean se Snapem mlčeli. Drahnou chvíli si jen zírali do očí a Harry měl opět pocit, že se dokážou bavit i beze slov. „ Haló, posloucháte nás?“vypálil na ni Remus, ale bylo mu jasné, že z těch dvou teď nic nedostane. „ Bille, mohl by ses jich prosím tě zeptat, o co tu šlo, o čem se dohadovali? Nejspíš zapomněli, jak se mluví anglicky,“řekl Lupin pořádně nakvašeně. Všichni se otočili na nejstaršího z Weasleyů. Podrbal se na hlavě a po chvíli ze sebe vyklopil nějakou větu v cizím jazyce.
„ Děláš si srandu?“zeptal se Snape Jean aniž by přerušil kontakt jejich očí. „ Jsi cvok,“dodal. Billa si ani jeden z nich nevšímal.
„ To už by jsi měl vědět dávno,“odvětila klidně. „ Jdeš?“ Muž přikývl a oba se otočili k odchodu. Bill na ženu ještě jednou vyhrkl otázku ve francouzštině. Zastavila se a chvíli se mu dívala do očí.
„ Qu´est-ce que? L‘ arme du plus puissant,“odvětila klidně. Vyvalil na ni oči, stejně jako předtím Severus a ještě chvilku do ní něco hučel. Odbila ho jednou větou a vydala se pryč.
„ Kam jdete?“křikl na ně ještě Lupin.
„ Za chvíli jsme zpátky,“houkla Jean a oba zmizeli.
„ Ne, vono by jí to zabilo, kdyby alespoň jednou odpověděla normálně,“rozčiloval se Remus. „ Bille, koukej vybalit o co tady šlo nebo se neznám.“
„L‘ arme du plus puissant,“zopakoval nevěřícně. Teprve potom si uvědomil, že to slyšeli taky, ale byli by docela vděční za překlad. „ Zbraň nejmocnějších.“
„ Cože?“ vyhrkli všichni. „ Chceš mi říct, že se tu dohadovali o tý báchorce?“
„ Někdo má zřejmě důvody se domnívat, že to není báchorka,“odvětil Bill svým pohodářským hlasem. „Mami, mám ještě nějakou práci,“ líbl matku na tvář. „ Kdyby se cokoliv dělo, dej mi hned vědět.“ Kývl na ostatní a zmizel pryč. Nastalo ticho. „ Lupine? Co to je Zbraň nejmocnějších?“zeptal se Harry trochu přiškrceně. Už ten název zněl dost děsivě. A jestli to Voldemort opravdu získal, tak… „ Jsme v prdeli,“doplnil jeho hlásek. „ Díky, na to bych bez tvý pomoci ani nepřišel. – Nemáš vůbec zač.“
„ Zbraň nejmocnějších je…“ začal jeho opatrovník dost nejistě. „ Je…pro mě to vždycky byla jen pověst, ale…“zarazil se.
„ Ale co?“naléhal chlapec.
„ Ale doufám, že se mýlí,“ dokončil. „ Někdy ti to vysvětlím. Myslím, že je načase, abychom podnikli určité kroky a pořádně se dohodli, co dál,“ otočil se k ostatním členům Řádu. „ Ale myslím, že nejdříve bychom měli najít nějaké lepší místo.“
„ Souhlasím. O jednom bych věděl. Jdeme,“rozhodl Moody.
„ Jdu s vámi,“řekl Harry.
„ Ne, nejdeš, Harry. Bude lepší, když zůstaneš tady. Kdyby se něco stalo. Budeš je tu teď mít na starost.“
„ Nechci tu zase zůstat sedět, Remusi. Proč už…“
„ Já vím, Harry, že se ti to nelíbí, ale…zůstaň teď tady, u přátel. Budou tě potřebovat víc než my,“usmál se smutně. Poplácal ho po ramenou a společně s ostatními zmizel.
„ Molly,“otočil se na svou ženu Artur. „ Máme práci, nejraději bych tu zůstal, ale…“
„ Jen jdi. Chápu to,“hlesla. Líbla manžela na tvář a ten taky zmizel.
„ Bezva. Zase sami. Až na to, že teď tu je místo brečící Jean, brečící Molly a já se zase nic nedozvěděl. – A co by ses chtěl dozvědět ještě navíc? Víš, že Brumbála má Voldemort, víš, že tím pádem jsme všichni v pr…, přišel jsi na to, že jsi naprostej blb, mimochodem žádná novinka… - Jseš milej. – Já vím. Dál ses dozvěděl, že Snape umí francouzsky… - Kdybych se spíš dověděl o čem to krafali, byl bych spokojenější. Kdyby mi někdo řekl, co to je ta Zbraň nejmocnějších. Sakra, proč vždycky někdo něco řekne, ale nikdo to nevysvětlí. – To je zákon schválnosti. – Hm, bezva. Dál by mně taky třeba zajímalo jak to, že jim Brumbál vyzradil tajemství, jak to, že Jean měla vidění i když není Vidoucí. Co jsem měl sakra s tou zasranou nohou… - Myslíš to, že dělala křup křup? – Jo, myslím to, že sama od sebe dělala křup, křup. – A víš co by zajímalo mně? – Co? – Co je s Ronem a Hermionou.“ Harry se zastavil. Zjistil, že celou dobu pochodoval po chodbě a teď zíral na bílé dveře s nápisem NEVSTUPOVAT. Za nima byli. Oba jeho nejlepší přátelé právě bojující o život. „ Nebo už možná mrtvý. – Ne. To NE!“ Ale nechápal, co se s nimi mohlo dít tak dlouho. Už tu byli při nejmenším pár hodin a pořád jim nikdo neřekl ani slovo. Ani jedno slovo. Harry měl náhle pocit, že kdyby vyšli ven a řekli, že zemřeli, bylo by to snazší než tohle nesnesitelný čekání.
„ Deane!“vykřikla najednou Ginny a vrhla se kolem krku chlapci, který se vynořil zpoza rohu.
„ Ginny, jsi v pořádku?“objal ji.
„ Jsem. Ale co ty tu děláš?“
„ Máma tu pracuje. Řekla mi, co se stalo. Bál jsem se o tebe.“
Harry se nadechl a vydal se přivítat se spolužákem. „ Nazdar Deane.“
„ Ahoj Harry. Ty tu jseš taky?“vyvalil na něho oči před dívčino rameno. Přikývl. „ A jak je mu? Myslím Ronovi?“
„ Nevíme, nevíme nic o něm ani Hermioně, nikdo…“
„ Hermiona tu je taky?“ Opět přikývl.
„ Nikdo nám není schopen nic říci,“zavrtěl Harry hlavou a opět začal pochodovat po chodbě.

„ Vy jste rodiče těch dětí?“objevil se najednou jeden plešatý léčitel. Molly, Ginny a Harry byli v mžiku u něho. „ To jsou vaše děti?“optal se znovu. Z jeho tváře se nedalo vyčíst nic jiného než únava.
„ Jsem matka toho kluka. Ale to děvče jako vlastní. Co je s nimi? Řekněte mi to,“vypálila na něho paní Weasleyová a bylo na ní vidět, jak bledne.
„ Kde má to děvče rodiče?“zeptal se znovu a všichni tři už z něj začínali šílet.
„ Jsou to mudlové, nevíme, kde teď jsou. Proč? Co je s nimi?“vypálil teď Harry. „ Neříkejte, že…“
„ Jsou na živu,“přerušil ho a všem se ulevilo. „ Zatím. Použili jsme veškerá kouzla a přípravky, které máme k dispozici, ale stále se nám nepodařilo zjistit, co jim je. Uvedli jsme je do umělého spánku, abychom je uklidnili a získali čas. Musím vás ale bohužel upozornit, že jsou na hraně. V dost vážném stavu.“ Ronova matka i Ginny spustili další zoufalý pláč. „Teď dostali nějaké lektvary a čekáme na výsledky. Nezbývá než čekat,“dokončil a odešel pryč. Ze dveří se začali trousit další léčitelé a léčitelky. Bylo jich asi osm a všichni vypadali naprosto vyčerpaně. Trousili se pryč. Najednou se Harry rozhodl se jich jít zeptat ještě na to, jakou šanci mají. Vydal se za nimi, ale za druhým rohem strnul.
„…jseš fakt pako. Neviděl jsi, jak ta ženská byla vynervovaná? To jsi jí to nemohl říct jemněji?“
„ Hele, já toho za ty tři hodiny mám až po krk. Co jsem měl podle tebe říct?“
„ Něco normálního. Nejsi začátečník.“
„ To fakt nejsem. A za tu dobu, co tu pracuju, jsem zjistil, že takhle lhát a dávat zbytečný naděje, je ještě horší než pravda. Taky jsem jí mohl říct celou pravdu, ale kdybych těm třem řekl, že nám za tu dobu, co jsme byli zavřený vevnitř, třikrát upadli do klinický smrti a že je při životě jakž takž udržujou jen lektvary a kouzla, tak by se tam ta holka i ta ženská složily. Je to krutý, je to tak. Taky tuhle bezmoc nesnáším, ale jestli sis všimnul, tak nikdo neví, jak tohle léčit, nikdo neví, co jim je. Ani ten kluk, kterej přišel s nima…tu nohu mu museli spravovat dvakrát. Co to bylo za svinský kouzlo?“Odmlčel se. „ Hele, jseš tu novej a budeš se muset nějaký věci naučit. Jsou věci, který je lepší říkat, věci, který se říkaj jenom někdy a věci, který se neříkaj nikdy.“
„ Jako třeba?“
„ Jako třeba to, že bude zázrak, jestli se ti dva dožijou rána. To se třeba neříká, protože ta jejich matka by za chvíli ležela vedle nich. A teď, když dovolíš, se jdu vyspat.“ Pak už se ozývaly pouze vzdalující se kroky.
Harry stál jako přimražený. Z toho, co právě slyšel, se mu dělalo špatně. „ Bude zázrak, když se ti dva dožijou rána. To snad ne. To nemůže být pravda. Přece jim musí nějak pomoct. – Ne vždy to jde, Harry. – Já vím, že ne vždy to jde, ale u Rona a Hermiony to přece jít musí.“ Křičel ve své hlavě. Opřel se o chladné dlaždičky a po tváři mu stekla jedna slza.
Když se vzpamatoval z počátečního šoku, vydal se zpátky. Snažil se vypadat klidně, i když jeho vnitřek křičel za všech sil. Rozhodl se nikomu nic neříct, protože ten léčitel měl pravdu, že by to holky asi nevzaly moc dobře. Ginny se k němu okamžitě vrhla a opět mu začala brečet na rameno. Dean se někam ztratil a ona se potřebovala někoho držet. „ Nesmí umřít. Nesmí. Že neumřou, Harry? Že ne?“vypískla.
„ To víš, že ne, Gin.“ Pohladil jí po vlasech a snažil se o svém tvrzení přesvědčit hlavně sebe.

Minuty se opět vlekly ve strašlivém čekání. Černovlasý chlapec seděl s opřenou hlavou, zíral do stropu a byl uzavřený ve své hlavě. Ze zamyšlení ho vytrhlo až vzdálený bouchnutí dveří. Rozhlédl se. Proti němu seděl Dean a probodával ho pohledem. „ Co na mě tak zírá? – Proč asi? – Já nevím. Ať si jde zkoušet vraždy na někoho jinýho. - Pokud sis toho ještě nevšiml, tak ti na klíně usnula jeho holka a tím, jak jí neustále hladíš po vlasech ho asi dost vytáčíš.“ Harrymu sklouzl pohled a uvědomil si, že to je pravda. Ginny ležela stočená do klubíčka na lavičce, s hlavou položenou v jeho klíně a Harryho ruka jí naprosto automaticky hladila po vlasech. „ A sakra. To se divím, že mně ještě nezabil. – Jo, to já taky. – Co mám dělat? – Hlavně na sobě nedej znát, že jsi nervózní a nějak z toho vybrusli. – Hm, dík za radu. – Vždy k službám.“
Harry jemně zvedl dívce hlavu a vyklouzl zpod ní. Pokynutím zavolal Deana, který si ochotně sedl na jeho místo. „ Potřebuju se protáhnout. Hlavně jí nevzbuď,“šeptl na vysvětlenou a vydal se chodbou pryč. Opravdu byl naprosto ztuhlý. Obě půlky ho bolely od dlouhého sedění a celé tělo měl zkoprnělé. Protáhl se a začal se toulat po chodbách. Prošel několika bloky až narazil na dlouhou chodbu, která byla lemovaná velkými okny. Vyhlédl.
Zjistil, že právě svítá, ale jeho pozornost upoutalo něco jiného. Skrz sklo mohl zahlédnout dvě osoby stojící kousek od něj na kamenné verandě. Přešel kousek blíž a nahnul se k pootevřeným dveřím. Nemýlil se. Venku stáli opření o mohutné zábradlí Jean se Snapem. Už ho nepřekvapilo, že je vidí spolu, ale docela ho zarazilo, že stojí za sebou, Snape jí drží kolem ramen a pozorují východ slunce.
„ Vzpomínáš na ten východ v Bradavicích? Ten v šesťáku?“zeptala se zasněně.
„ Na ten se zapomenout nedá,“ odvětil klidně.
„ Kdo tenkrát mohl tušit, jak všichni dopadneme. Že skončíme takhle.“ Odmlčela se. „ Chybí mi to. Chybí mi ten bezstarostnej život v Bradavicích. Chybí mi ostatní. A chybíš mi ty,“dodala.
„ Ty mě taky, ale to už jsme snad probírali. Nejde to. Už ne.“
„ Já vím. Co bylo, nejde vrátit,“řekla a poté se začaly ozývat jen vzlyky.
„ Ale no tak,“utěšoval jí Snape hlasem, o kterém vůbec Harry netušil, že ho profesor ovládá.
„ Co když se jim něco stane, Severusi? Co když umřou…“vzlykala
„ Nikdo tady neumře, Jean.“
„ Ale co když jo? Jak se budu potom moct podívat Molly do očí? Je to moje vina, že jsou tady…“
„ Není to tvoje vina. Díky tobě mají ještě naději. Udělala jsi, co se dalo. Dostala jsi je až sem a připravila jsi jim ten lektvar. Teď nezbývá než čekat.“
„ Ale co když ten lektvar nezabere? Co když…“odmlčela se. „ Nesnáším čekání. A bezmoc. Nesmí se jim nic stát. Jestli jo, tak to nepřežiju. Oni by umřeli kvůli mně. Proč jsem to radši neschytala já?“
„ Přestaň vyvádět. Za ty roky, co jsme byli spolu, jsi mě naučila jednu věc. Vždycky je alespoň nějaká naděje. To jsou tvoje slova.“
„ Ty si to pamatuješ?“
„ Hučela jsi je do mě celý ty roky. Takže teď…“zašklebil se. „ Pusu jako měsíček a špičkama nahoru. Tak, vidíš že to jde.“ Oba se na sebe usmáli a potom už jen dál pozorovali vycházející slunce.
Harry se radši vytratil pryč. Už se naučil, že Snape nemá zrovna radost, když ho nachytá v tomhle rozpoložení. Po vyslechnutí jejich rozhovoru se mu sice neulevilo, ale jednu výhodu to mělo. Odvedl svoje myšlenky na něco jinýho. Nemohl se zbavit pocitu, že mezi těma dvěma něco je. Nebo bylo…


Jestli v tom nechcete mít takovej hokej jako Harry, tak tady máte překlad tý francouzský části.

„ Do prdele!!!“ vykřikla najednou a kopla do jedné z laviček. „ Kurva!!!“ Všichni v doslechu na ni vyvalili oči, co jí to proboha popadlo. Ještě chvíli kopala do lavičky a brblala něco, čemu Harry nerozuměl.
„ Co se stalo?“vyhrkl Snape
Chvíli na něho zírala a potom se nadechla.„ Už vím, proč nikdo nezná tyhle kouzla, proč je nikdo neumí, co se stalo Ronovi a Hermioně, proč Brumbál vyzradil tajemství Smrtijedům, jak ho donutili to říct. Do prdele. To je na hovno.“ Opět kopla do lavičky. Odmlčela se.
„ Jak? Proč?“vypálil Snape.
„ Zbraň nejmocnějších,“řekla klidně. Zíral na ni jako na zjevení.
„ Zbraň nejmocnějších?“zopakoval a zdálo se, že se mu ulevilo. „Ale Jean, to je jenom …ehm…výmysl.“
„ Můžete mluvit normálně?“ohradil se Lupin a ostatní přikývli.
„ Ne, není.“ Ohradila se Jean pevně a Remusovy poznámky si nevšímala. „ Možná to není CELÉ pravda, ale není to výmysl. Já to viděla.“
„ Jean, musela ses zmýlit. Je to jenom báchorka pro malý děti.“ Na profesorovi začínaly být znát známky netrpělivosti.
„ Ne, to teda není!“ ohradila se chladně a probodla ho pohledem, kterým se mu mohla rovnat.
„ Jean. Zbraně nejmocnějších nikdy neexistovaly,“zvýšil hlas i Snape.
„ Ne, ne, ne!“ Konečně Harry něčemu rozuměl. . A konečně mu taky seplo, že ta hatlapatilka je francouzština. „ Snape umí francouzky? Tak to je tedy silnej odvar. – Nebo máš slyšiny. – Pak je tu maj asi všichni. Každej tu pozoruje tu jejich rozmluvu jako tenisovej zápas. - No, vona ta jeho francouzština jen tak mezi námi zní dost ulítle. – A myslím, že nejen francouzština. - Neví tu někdo o čem se mluví?“
Jean začala být dost naštvaná. „ Vy mně neposloucháte. Nejsem blázen. Říkala jsem…“
„ Jean, nechci už to dál poslouchat …“přerušil jí Snape rázně.
„ Do prdele! Drž hubu a poslouchej mě!“vykřikla na něho. Zmlkl.„Říkala jsem, že jsem to viděla. Nevěříš mi? Dobře, řekni mi, jak donutili Brumbála mluvit, co to bylo za kouzla použitý na Rona a Hermionu? A Harryho samozřejmě. Proč mohl Malfoy použít to kouzlo jen jednou za sebou? Proč nikdo ty kletby nezná? Proč? Protože to jsou jenom výmysly,“z jejího hlasu zněl sarkasmus a vztek. „ Pro všechny, to jsou jen výmysly.“ Snape na ní zíral, ale mlčel.
„ Jean…“začal pomalu.
„ Nechci tě poslouchat.“přerušila ho. „ Ty poslouchej mě. Já znala kouzlo na vyléčení Harryho nohy. A Proč? Protože jsem jí viděla. Zbraň nejmocnějších.“ Odmlčela se. „ Ty si neumíš představit, jakou má ta věc moc. Teď už mi věříš, že to je pravda?“dokončila klidně.
„ Jo,“ řekl po chvíli, kdy vypadal naprosto zmateně.
„ A jestli ji dostal, tak jsme přinejmenším v prdeli. Přinejmenším,“řekla už tak, že tomu všichni rozuměli, čímž ukončila jejich tajný rozhovor.
„ Jestli získal co?“ vypálil Remus. To, že ničemu nerozumí, ho štvalo stejně jako Harryho.
„ Vy mluvíte francouzsky?“zeptal se Bill, který se objevil před chvilkou.
„ Další,“zavrčel Moody.
Jean i Snape přikývli. „ Kde jste se to naučili?
„ Já se ve Francii narodila,“odvětila Jean klidně. Bill pohlédl na Snapea.
„ Mně to naučila ona,“ucedil Severus.
„ Proč?“nechápal Bill. (ten čas strávený s Fleur nebyl tak úplně k zahození)
„ To není důležitý,“přerušila je Jean netrpělivě. „ Do prdele!“


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

hmm

(katie r., 26. 5. 2006 16:47)

je to dobrý ale celkemčasto tam jsou sproste slova ne???jinak super!