22. kapitola - Smrtijedi vrací úder
Harry se natáhl na postel a zíral do stropu. Chtěl
přemýšlet, ale moc mu to nešlo. Stále cítil na tváři její dlaň. Už podruhý měl
pocit, že mu vyhodila pusu z pantu. Za chvilku vylezl ze svého těla a posadil
se na parapet jako včera večer. Venku bylo krásně. Slunce svítilo a na nebi
nebyl jediný mráček. „ Jenže Pomfreyová mě odtud pustí nejdřív za padesát let.
‚Včera jsme si ještě mysleli, že jste mrtvý. Nemůžu vás odtud pustit, dokud
nebudu mít jistotu, že jste v pořádku,‘“napodobil hlas jejich ošetřovatelky.
„ Bezva, takže Ginny si o mě myslí, že jsem sobec, Jean je na mě naštvaná,
Remus se tvářil jako bych ho zradil a Snape se mi posmívá. A jediný, co mě
čeká, jsou takový dva týdny proležený tady. Fakt skvělý vyhlídky. Ještě by sem
mohla přijít Molly, seřvat mě, McGonagallová by mě mohla vyhodit a Moody třeba
rozbít hubu. – To by nebylo marný. – To tedy rozhodně ne. – Musíš ale uznat, že
sis tu facku zasloužil. – Zasloužil? Ne! – Ehm, ehm. – No dobrá, tak trochu
jsem si jí zasloužil.“ Ještě nějakou chvíli se prodíral svými myšlenkami a
zíral z okna, když se ozvalo zavrzání dveří. Dovnitř vešel Remus s Blasem v
patách. Přistoupili k posteli a muž zkoumal ležícího. „ Sakra, kde zase je?
Harry, jsi tu někde?“ zeptal se do prázdna.
„ Jo. Co potřebuješ,“houkl Harry i když věděl, že ho neuslyší. Jedině Blas se
otočil jeho směrem.
„ Můžeš kdyžtak na chvilku? Rád bych s tebou mluvil,“řekl Remus stále do
prázdna. Harry se pomalu sebral a pomalu vlezl zpátky do své tělesné schránky.
Posadil se. „ Tak co potřebuješ?“zeptal se opatrovníka, který sebou polekaně
cukl. „ Harry,“vydechl. „ Neděs mě takhle.“
„ Sorry. Co jsi potřeboval?“
„ Chtěl jsem si s tebou promluvit, ale… Nechtěl by jsi jít spíš ven?“nadhodil
Lupin.
„ Remusi, Pomfreyová mě nepustí ani na krok.“
„ To neřeš,“mávl rukou. „ Pojď, když tak jí přesvědčím.“ Harry se zvedl z
postele a vyšel ven. Lupin šel říci ošetřovatelce, že si ho na chvíli půjčuje a
podle jeho tváře, když se k němu připojil, bylo znát, že ji musel asi dost
usilovně přesvědčovat.
Vydali se chodbami a oba mlčeli.
„ Zlobíš se na mě?“špitl Harry po chvíli.
„ To víš, že ne,“vzal ho muž kolem ramen. „ Jen trochu nechápu, proč jsi to
udělal.“Dodal.
„ No…abych pravdu řekl, tak…no. Prostě jsem chtěl mít chvíli klid,“ dostal ze
sebe.
„ Klid?“nechápal muž.
„ Víš, když Pomfreyová řekla, že jsem mrtvý, tak to samozřejmě byl strašnej
šok, ale…no…po chvíli jsem si připadal tak nějak svobodnej. Uvědomil jsem si,
že když už jsem v podstatě zemřel, tak už nemusím mít z ničeho strach. Nemusel
jsem se bát, že přijdou Smrtijedi a zabijou mě. Nemusel jsem mít strach z toho,
že se budu muset postavit Voldemortovi. Nemusel jsem se bát, co se se mnou
stane, co bude dál. Najednou mi bylo jedno, co se se mnou bude dít dál. Věděl
jsem, že už nikdy neucítím bolest ani strach. Prostě jsem se najednou cítil
strašně svobodnej a ničím nevázanej. Proto jsem čekal až na ráno. Já se nechtěl
vracet. Vůbec,“hlesl na konec. Lupin se při jeho poslední větě zastavil a
ztuhl. Hleděl na chlapce, ale ten právě zkoumal svoje nohy.
„ A proč jsi se nakonec vrátil?“zeptal se po chvíli trochu přiškrceně Remus a
opět se dal do kroku.
„ Kvůli vám. Uvědomil jsem si, že vás tu nemůžu nechat samotný, tak jako byste
vy nenechali mě. Jen jsem čekal trošku jiný přivítání,“ušklíbl se.
„ Myslíš Ginny? Nediv se jí. Ani nevíš, jak byla nešťastná, když se to
dozvěděla. Neviděl jsi ji jak vypadala. Musíš uznat, že sis tu ránu trochu
zasloužil.“
„ Já vím. Musím se jí omluvit. Já jen…vrátil jsem se vlastně kvůli ní.“Remus se
trochu zarazil a zvedl obočí. „ Ne, tohle nemyslím,“bránil se Harry, když
postřehl mužův pohled. „ Jde o to, že já ji viděl. Viděl jsem ji, když vám
říkala, že jsem mrtvej. Viděl jsem ji, když byla na ošetřovně a viděl jsem ji v
noci, když seděla na schodech před Buclatou dámou a brečela. Seděl jsem vedle
ní. Měla rozloženou knížku a v ní naši společnou fotku. My tři a ona a já si
nějak tak uvědomil, jak jí musí být, když jí hrozilo, že tam zůstane sama. Bylo
mi jí strašně líto…vlastně tak nějak kvůli tomu jsem se vrátil,“dokončil a sedl
si k jednomu stromu, protože už dorazili na břeh jezera. Kouzelník se posadil
vedle něho a oba pozorovali klidnou hladinu.
„ Nevíš, jestli je na mě Jean ještě pořád naštvaná?“zeptal se.
„ Ale není,“řekl Lupin jistě. „ Ta není schopná se moc dlouho zlobit. Zvlášť na
tebe ne. Jenom vybublá a bude zase v pohodě. A Ginny…s tou to taky bude dobrý,
vybila si vztek a tak se není čeho bát.“
„ Ona si vybila vztek a já za to mám trpět,“přejel si rukou po tváři, která stále
měla trochu červený nádech. Remus se zasmál. „ Harry, takovejch facek ještě za
život dostaneš. A bude i hůř. Počkej až se budeš s kamarádem prát o holku, to
teprve bude tóčo. Takový rvačky jsou vždycky nejlepší.“
„ Nikdy se nebudu prát s kámošem. A už vůbec ne o holku. Nejsem svině, abych
někomu holku přebíral,“ bránil se Harry. Opravdu si nedokázal představit, že by
někdy někomu lezl do vztahu.
„ No, uvidíme,“ušklíbl se Remus. „ Uvidíme, kdy přijdeš s rozbitým úsměvem.“
„ Co že se tady rozbíjí? Můžu se přidat?“ozvalo se Harrymu vedle ucha. Trhl
sebou. Vedle něho klečela Jean a křenila se od ucha k uchu. „ Nebo tu řešíte
nějaké – tajné záležitosti,“šeptla jako by to byla nějaká tajná informace.
„ Tajný to je, ale ty se k nám můžeš přidat,“řekl Remus. Žena si dřepla vedle
něho.
„ A já taky?“objevila se Ginny stejným způsobem z druhé strany. V další chvíli
už seděla vedle něj. Třetí, kdo se přiřítil, byl Blas a připojil se taky.
„ Tak co jste řešili?“
„ Kdo Harrymu rozbije dřív h…ehm…pusu. Jestli Smrtijedi nebo nějakej
přítelíček,“vysvětlil Remus.
„ Vsázím deset galeonů na přítelíčka,“přihlásila se Jean.
„ Zvyšuju sázku na patnáct,“přidal se kouzelník.
„ To si o mě myslíte pěkný věci,“řekl Harry s úsměvem. „ Fajn, jestli se s
někým porvu kvůli holce a bude to dřív než mě dostane Voldemort, tak vás
všechny zvu do hospody.“
„ Hm, to si nechám líbit,“přikývla Jean s Lupinem. „ A co ty Ginny?“
„ Já se do tohohle nezapojuju. Jsem jenom svědek,“ zvedla dívka ruce jako by se
vzdávala.
„ O.K. Svědek. Alespoň někdo, kdo mi pomůže z vás dostat těch pětadvacet
galeonů.“
„ To se ještě uvidí, to se ještě uvidí,“ušklíbl se Remus.
„ Co vy si o mě myslíte?“zeptal se Harry.
„ My nic? My už jsme jen jednou slyšeli tohle někoho říkat. A jen čirou náhodou
měl stejný příjmení jako ty,“vysvětlil Remus a šibalsky se usmál.¨
„ Táta?“ Harry těkal očima z jednoho na druhýho. Přikývli. „ A s kým se
porval?“ Oboum cukali koutky. „ Se Siriusem?“ Opět přikývli a začali se
chechtat.
„ A hádej kvůli komu?“zeptala se Jean a v očích se jí blýsklo.
„ Kvůli tobě?“vypálil nevěřícně.
Jean se zarazila a protočila oči v sloup. „ Jasný. Porvali se kvůli tomu,
kterej chudák se mnou zůstane o deset vteřin dýl,“ řekla ironicky. „ Ne. Jasně,
že to nebylo kvůli mně. Zkus to znovu.“
„ Máma?“tipnul.
„ Bingo! Chytrej, na druhej pokus. Že by to vážně byl Lilyin syn?“řekla Jean
rádoby překvapeně k Lupinovi.
„ No nevím. Tvrděj to sice všichni, ale já tomu nikdy moc nevěřil,“odvětil
Remus stejným tónem.
„ Proč se porvali?“ vyzvídal Harry.
Remus mrknul na Jean a pokynul jí, aby to vysvětlila. „ Reme, já vím jenom to,
co jsi mi řekl ty. Já u toho přece nebyla,“ bránila se.
„ Tak jo. Prostě, když jsme byli asi ve třeťáku, tak nám někdo řekl, že se
jednou budeme rvát kvůli holkám. No, co si myslíš? Řekli jsme to samý co ty.
Nikdo tomu nevěřil a zvlášť Sirius s Jamesem, který byli jako bratři. No, jenže
potom se objevila Lily. To mohl bejt tak páťák? Šesťák? Nějak tak.
Sirius moc dobře věděl, že James jede po Evansový a tak jí tak nějak nechával,
i když se mu líbila. Jenže jednou jí někde potkal, dal se s ní do řeči nebo tak
něco a...“
„ On tvrdil, že se jí pokoušel přesvědčit, aby dala Jamesovi šanci ale, NĚJAK
se mu to prej zvrtlo,“ doplnila žena.
„ Jo, zvrtlo,“ušklíbl se Remus. „ Ať tak nebo tak, James je našel, jak se spolu
někde líbaj.“
„ Máma a Sirius?“vypálil Harry.
„ Jo. Lily potom tvrdila, že to byl jen takovej úlet, že něco zkoušeli,
ale…no…znáš to,“mávla rukou Jean.
„ Neznám,“řekl si Harry v hlavě, ale nahlas neřekl ani ň.
„ To je teď stejně jedno. Hlavní je to, že ta učebna, kde je našel, málem padla
popelem. Já přišel s tvým tátou a tak jsem taky docela koukal, což byla chyba,
protože než jsem se vzpamatoval, tak už na svýho nejlepšího kamaráda metal
kouzla a málem ho přizabil. Lily radši utekla a dobře udělala, protože v učebně
to odnesl veškerý nábytek. Všechno lehlo popelem. James řádil jako šílenej a
pořád křičel něco ve smyslu, že ho zradil nebo něco takovýho.“
„ Harry, musíš pochopit, že tvůj táta byl na Lily vysazenej. Jednu dobu už to
došlo tak daleko, že jí skoro stopoval a veškerý kluky, který se na ni jen
podívali, málem vždycky uřknul. A pak najde nejlepšího kámoše, jak mu ji svádí.
Dokážeš si představit, jak řádil.“
„ No, než jsme došli pro učitele a uklidnili je, tak měli oba dost, ale James
pořád zuřil. Naštěstí to odnesla jen ta učebna. No, pak byli na ošetřovně, kde
Pomfreyová prozíravě udělala barieru, jinak by James Siriuse zabil a oba
samozřejmě dostali školní trest asi na dva měsíce. Mimo jiné.
Brumbál věděl, že to jsou nejlepší přátelé a tak je na první školní trest dal
dohromady. Nejspíš doufal, že se usmířej. Pro jistotu jim stejně vzal hůlky a
dobře udělal.“ Remus se zachechtal.
„ No, z toho školního trestu mířili opět rovnou na
ošetřovnu, protože oba měli z obličeje salát. Neměli hůlky a tak si to rozdali
po mudlovsku.
Když se porvali asi ještě třikrát, tak dostali zákaz se k sobě přiblížit a
jestli se ještě jednou porvou, tak jim hrozil vyhazov. Bylo to takový divný.
Oba byli úplně jiný, když nebyli spolu. Ani jeden s tím druhým nemluvil a to
možná dýl než měsíc. Měli jsme vážně strach, že už se budou nenávidět
navždycky.“
„ A co na to máma?“
„ Ta z toho byla taky dost mimo. Věděla, že se rvou kvůli ní a taky se jí to
nelíbilo. A to bylo naše štěstí. Protože jsme tak mohli uskutečnit náš plán.
Prostě, když už nám to všem lezlo na nervy, dokonce i učitelé se divili, co se
s těma dvěma děje, tak jsme se je nalákali všechny tři do jedný místnosti a
nechali je tam, ať si to vyříkaj. Bylo nám jasný, že se buď usmířej nebo je
vyneseme nohama napřed, ale za pokus to stálo. Samozřejmě jsme je hlídali, ale
museli jsme to nechat na nich. Dopadlo to dobře, ti dva se usmířili a Lily
přestala bejt tak odtažitá.
Potom, když spolu začali chodit, tak si James dával pozor na Siria, ale už to
bylo docela v pohodě. Párkrát se ještě rafli a jednu si vrazili, ale do
takovýhle míry už to nikdy nedošlo. Pak už si zase věřili.“
„ A to i když si táta myslel, že mu Sirius spí s manželkou?“zeptal se Harry.
„ Jo, ty myslíš to, jak Sirius předstíral, že jsi jeho syn,“usmála se Jean a
potom se zarazila.
„ Jak o tom víš?“
„ Vždyť jsi to včera říkala,“pokrčil rameny.
„ Říkala no, ale jak jsi se…“
„ Já jsem tam byl. Seděl jsem kousek vedle vás, ale vy jste mě neviděli,
protože už jsem neměl to tělo,“ vysvětlil.
„ Sakra, to si pro příště musím dávat pozor, kde co říkám. Protože tady máme
jednoho zvědavce, kterej ke všemu není vidět,“ dala mu takový malý pohlavek a
Harry se zašklebil od ucha k uchu. „ Kde jsi vlastně tu schopnost vzal?“
„ To se mě neptej. Nemám ponětí. Já ani nikdy nevěděl, že taková schopnost
existuje.“
„ Existuje, ale je strašně vzácná. Už se ti něco podobnýho stalo někdy
dřív?“vyzvídala Jean. Harry zavrtěl hlavou. „ Ne. Včera to bylo poprvé.“
„ A doufám, že ne naposledy. Kdyby ti to zůstalo a naučil ses to ovládat, tak
je to pro tebe strašná výhoda. Nezkoušel jsi třeba zvedat předměty nebo
kouzlit?“vyzvídala dál.
„ Kouzlit ne, ale zvedání věcí je bez problému. Trvalo mi sice asi tři hodiny
než jsem přišel na to, jak to dělat, ale umím to. Co ta schopnost vlastně je?
Co obnáší?“
„ No, něco jsem o tom četla a kdyby jsi to zvládnul dokonale, naučil se kouzlit
v tý neviditelný podobě a třeba se i pohybovat v prostoru, tak by to znamenalo
takovej dokonalej neviditelnej plášť. A to by ti teď ještě nešlo, protože se
neumíš přemisťovat, ale až se to naučíš, tak prej jde, aby si dokázal přimístit
nejenom tu mysl za tělem, ale i tělo za myslí. Takže by jsi byl v podstatě
dokonalej špión.“
„ To je úžasný. Musím se to naučit. Proti Voldemortovi by to bylo skvělý.“
„ To sice ano, ale taky to je strašně nebezpečný. Potom to musíme zkusit, ale
já si myslím, že pokud by se něco stalo tvýmu tělo, zatímco by jsi byl pryč,
tak už se nebudeš moc vrátit a to samý se ti může stát, pokud se ti něco stane
v tý druhý podobě. Potom by tvoje tělo umřelo a už máš smůlu. Ale za pokus to
stojí,“dodala, když Harry trochu strnul. „ Neměj strach, ty to
zvládneš,“povzbudila ho.
„ No, myslím, že po posledních dvouch měsících už jsem opravdu připraven na
všechno,“přikývl vážně. Opravdu si myslel, že když přišel o kmotra, málem o své
nejlepší přátelé a Brumbála a zažil pár pěkně odporných kleteb, tak už to
opravdu nemůže být horší.
„ Jak je na tom vůbec Brumbál?“
„ Pořád stejně, ale snad mu ten lektvar pomůže.“
„ Kdy je úplněk?“
„ Dneska,“vzdychl Remus a sklopil oči.
„ No vidíš, Lupe, chtěla jsem se tě zeptat, jestli jsi měl lektvar nebo ho
chceš připravit?“otočila se k němu Jean. Odpověděl, že si musí někde sehnat
ještě poslední várku.
„ Fajn, hned po obědě se do toho pustím, protože Severus se tady asi v nejbližších hodinách neukáže. Ještě nějakou chvíli se bavili tak nějak vlastně o ničem až Harryho něco napadlo.
„ Hele, Remusi, ty jsi mi slíbil, že mi vysvětlíš, co to je
ta zbraň nejmocnějších,“ nadhodil. Lupinovi, který se právě něčemu smál, zmrzl
úsměv na tváři. „ Co to teda je?“naléhal, když se jeho opatrovník k ničemu
neměl.
„ No, Harry,…ehm…pokud o tom opravdu chceš něco vědět, tak to se musíš zeptat
tady Einsteina,“ ukázal na svoji bývalou spolužačku.
„ Nech toho, Remusi.“
„ Já to myslel vážně. No řekni, kdo o tom může vědět víc než ten, kterej z toho
dělal závěrečnou práci.“
„ Chtěl dělat závěrečnou praci,“opravila ho žena. „ Bohužel mi bylo oznámeno,
že z legend se práce psát nesmějí. Blbečci blbý,“utrousila.
„ Tak co to je?“naléhal Harry.
„ Tak jen povídej, já bych si to taky docela rád poslechl,“přidal se Remus.
Všichni tři na ní upřeli dychtivé pohledy.
„ No, nevím toho moc, ale…Dobře, nejspíš byste o tom vědět měli. Takže, Harry,
Zbraň nejmocnějších je kniha,“začala.
„ Kniha? To by měla slyšet Hermiona,“vypálili s Ginny nastejno. Podívali se na
sebe a zasmáli se.
„ Jo, kniha. Přesněji řečeno knihy,“zvedla dlaň a ohnula palec. „ Čtyři knihy.
Asi to bude znít divně, že se tomu říká zbraň a že je kvůli tomu takovej
poprask, ale …no…vysvětlím to od začátku. Neberte úplně všechno doslovně,
protože něco z toho můžou bejt jen domněnky.
Takže jistě víte, že Bradavice založili čtyři největší kouzelníci tehdejší
doby. Nejspíš už vám došlo, proč jsou ty knihy čtyři, no ale od začátku. Bylo
to už dávno potom, co založili Bradavice atd.
Začínali se pomalu uvědomovat, že jim docházejí síly a stárnou. To jim táhlo
tak na dvě stě padesát.“ Harry vyvalil oči, ale mlčel. „ A tak začali za sebe
hledat nástupce, někoho, komu by mohli předat svoje schopnosti. Jenže brzy
zjistili, že ani z dětí, který učej, ani nikdo z potomků nemá takovou moc, aby
dokázal ovládat jejich schopnosti. Hledali strašně dlouho a když opravdu nikoho
nenašli, dohodli se, že sepíšou knihu kouzel. Nebo spíše, že každý napíše svoji
knihu, do které vloží veškerý svoje dovednosti.
Když měli hotovo, tak si ale uvědomili, že pokud by se s některou z nich něco
stalo, tak po tom kouzelníkovi, komu patřila, nezbyde nic a proto se dohodli
tak, že každý napsal do každé knihy ta kouzla, kterých si váží ze všech nejvíc.
Takže každá z těch knih se skládá ze čtyř částí. Ta první zabírá asi dvě
třetiny a je věnována jen tomu jednomu kouzelníkovi a ta zbylá třetina obsahuje
zaklínadla těch zbylých tří.
Všichni byli přesvědčeni, že se ta kniha bude předávat z generace na generaci a
jednou se najde někdo, kdo bude schopen ty kouzla ovládat. Jenže po jejich
smrti se stále nenašel nikdo tak schopný, aby to dokázal.
Co se s tím dělo potom, jsou jen dohady. Říká se, že jeden potomek Nebelvíra se
s tou knihou dal pohřbít a proto byl jeho hrob vykraden, někdo říká, že je
někdo zničil, protože měli příliš velkou moc. Jeden z docela věrohodných zdrojů
tvrdí, že kniha Zmijozela byla spálena v patnáctém století, když upalovali
jednu čarodějku. Jestli to je pravda, nevím. Jistý je, že ty knihy se ztratily
a lidem vymizely z povědomí. Proto si většina lidí myslí, že to jsou jen
výmysly a povídačky.
Jistá je jedna věc. Ty knihy obsahují ty nejmocnější kouzla, jaký vůbec kdy
existovaly. Proto ten název – Zbraně nejmocnějších. Opravdu to jsou zbraně. A
velmi mocný zvlášť ve špatných rukách, protože i když někdo nemá schopnosti
čarovat, tak tam jsou popsané i různé triky, pomůcky,…lektvary. Strašně složitý,
ale účinný lektvary, které při troše schopností dokáže každej. Jsou tam kletby,
které jsou mnohem horší než Kletby, které se nepromíjejí, ale na druhé straně
ty knihy obsahují i protikouzla.
Oni byli chytří. Na každé kouzlo, které tam bylo, napsali i protikouzlo, v tom
byla jejich moc. Najdeš tam dokonce způsob, jak vzdorovat smrtící kletbě,“
Jeanin hlas pomalu slábnul až skoro šeptala. „ A spousty a spousty dalších
věcí.
Každá ta kniha je naprosto jiná, protože každý dával přednost jinému druhu
magie. Zmijozel preferoval černou magii, i když tenkrát se tomu tak neříkalo,
Helga dávala přednost lektvarům.
Každá je jiná, ale každá má stejnou moc. A pokud některou z nich dostal
Voldemort, tak radši nechci ani domýšlet, co by se mohlo stát. Jako Zmijozelův
přímý potomek má jisté předpoklady k ovládání některých kleteb a i když by to
nebyly nějaký moc silný, tak i tak z toho můžeme mít pořádný problémy. Nevím,
jak velkou nebo jak rozsáhlou má Voldemort moc, ale tak jako tak to není dobře,
protože i kdyby získal jenom část knihy a třeba i tu, kterou nesepsal Zmijozel,
tak je to příliš dobrý kouzelník na to, aby alespoň některá kouzla nezvládl. A
bohužel mám strach, že…podle toho, co jsi slyšel…začal zaučovat i další
Smrtijedy. Malfoye a další tři. Malfoy je také velice dobrý kouzelník a myslím,
že ty kouzla, který použil na tebe, Ginny, Rona a Hermionu, jsou právě odtud.
Proto je nikdo neznal a proto nikdo neznal protikouzlo. Může nás sice těšit, že
nemá tolik síly, aby je používal moc často, ale i tak…to je pro nás víc než
špatný,“dokončila s povzdechem. Nastalo ticho.
„ Opravdu jednu z nich Voldemort má?“hlesla Ginny.
„ Řekla bych, že to je víc než pravděpodobné,“kývla Jean. „ Alespoň nějakou
část.“
„ Takže tady za chvíli budeme mít Smrtijedí armádu s mocí Zmijozela?“vypálil
Harry a v hlase mu znělo něco mezi strachem a vztekem.
„ To zase není tak jednoduchý, Harry. Některý ty kouzla jsou tak silný, že by
je nezvládnul třeba ani Brumbál a řekla bych, že mezi Smrtijedy není moc těch,
kteří by to měli. A ke všemu, kdyby se o ně pokoušel někdo příliš slabej, tak
ho to může i zabít,“vysvětlila.
„ A to to nijak neochránili, aby se to nedostalo do nesprávných rukou?“vyptával
se chlapec.
Zavrtěla hlavou. „ Ne. Harry pochop, že oni chtěli, aby se k tomu kouzelníci snadno
dostali. Oni chtěli, aby ty kouzla někdo ovládl a pokračoval v jejich učení.
Nenapadlo by je, že je někdy budou kouzelníci používat proti sobě. Tenkrát byla
naprosto jiný doba, ale pokud tě to uklidní, tak jsou ty knihy napsaný ve
starým jazyce, který už dneska ovládá jen velmi málokdo. Takže Voldemort by
musel mít překladatele a i tomu nejlepšímu to dá nějakej ten čásek než
přelouská staroanglosaštinu.“
„ Ale on tu zbraň má a my ne!“
„ Má, Harry, a nebojí se jí použít,“ přikývla žena.
Harry se cítil dost zvláštně. Ležel ve své posteli a zíral do stropu. Přemýšlel
o tom, co se dozvěděl a o tom, jaké to může mít následky. Co se bude dít,
jestli Voldemort opravdu ovládne ty nejmocnější kletby. Přejel mu mráz po
zádech. Otřásl se a vykoukl z okna. Už tu musel ležet pěkně dlouho, protože
venku byla tma a na nebi svítil měsíc. „ Úplněk. Lupin už musí být někde
zamčený.“
Jean slíbila Remusovi, že mu udělá poslední várku lektvaru a nechá s ním při
přeměně Blase, protože zvířeti přece ublížit nemůže. Docela mu to zvedlo
náladu, byl rád, že po sedmnácti letech nebude zase při proměně sám.
Harry se převrátil na druhý bok a pokoušel se usnout, ale nešlo mu to ani v
nejmenším. Nemusel sice zpátky na ošetřovnu, ale možná by mu tam teď bylo líp
než tady. „ Nemysli na to. Nemysli na to,“říkal si stále v hlavě, ale moc mu to
nepomáhalo.
Náhle se mu zazdálo, že ze společenské místnosti uslyšel něčí křik.
Zaposlouchal se a opravdu za chvíli opět uslyšel dívčí hlas. Popadl hůlku a
vydal se dolů. Jakmile sešel po schodech, bylo mu jasné, která bije. Ginny
ležela na gauči, převalovala se z boku na bok a křičela ze spaní. „ Ne! Ne!
Siriusi, ne! Nech toho. Nedělej to!“
Harry k ní rychle přisedl a zatřásl s ní. „ Ginny, vzbuď se. Vzbuď se.“ Při
dalším zatřesení konečně otevřela oči a vystrašeně se rozhlížela kolem.
Přitiskla se k Harrymu a ten cítil, jak se klepe.
„ To bylo strašný,“hlesla.
„ To bude dobrý. Byl to jenom sen,“ konejšil ji.
V dalším okamžiku se dovnitř přiřítili nejstraší bratr s dvojčaty v patách. „
Co se děje? Kdo to křičel?“ vypálil Bill. Při pohledu na Harryho a Ginny
všichni tři ztuhli. „ Co tu vyvádíte?“ zeptal se nejstarší trochu stroze.
„ Ginny měla noční můru. Nic jinýho,“vysvětlil Harry. Dvojčata se chvíli
snažili donutit mozek k překladu té věty a potom se vydali zpátky do pelechu.
Bill se sklonil nad sestrou, kterou stále svíral Harry.
„ Jsi v pohodě?“
Ginny vykoukla zpoza chlapcova ramene. „ Jo. Jen se mi něco zdálo,“ řekla a
usmála se na bratra.
„ Tak dobře. Běž si lehnout,“ Bill jí pohladil po vlasech. Ještě střelil jeden
pohled po Harrym a odešel po schodech k chlapeckým ložnicím. Dívka si opět
položila hlavu na Harryho rameno a oba mlčeli.
„ Zase se ti zdálo o Siriusovi?“zeptal se po chvíli. Přikývla. „ A co?“
„ Nevím. Nikdy si to nepamatuju, jen vím, že tam byl.“
Najednou Harryho napadla dost děsná myšlenka. Byla to blbost, ale zeptat se
musel. „ Ginny? Sirius ti nic neudělal, že ne?“ řekl trochu přiškrceně. Zvedla
k němu oči a potom zavrtěla hlavou. „ Ne. Nic. Nechápu, proč se mi o něm pořád
zdá.“ Opět nějakou dobu mlčeli. „ Asi už půjdu spát,“ zvedla se a chtěla
odejít.
„ Nechtěla by jsi jít ke mně?“vypálil za ní. Zarazila se a vytřeštila oči.
Harry si teprve teď uvědomil, jak to vyznělo. „ Do Ronovy postele, samozřejmě,“
dodal kvapně. „ Aby jsi tam nemusela být tak sama.“
Chvíli stála jako přimražená a potom skoro neznatelně přikývla. Společně vyšli
do chlapecké ložnici a Ginny okamžitě zapadla do postele, která patřila jejímu
bratrovi. „ Dobrou.“
„ Dobrou Ginny,“ odpověděl a natáhl se na svoji postel. Za chvíli se už se
ozývalo pravidelné oddechování. I tak nemohl Harry zamhouřit oka. Pořád mu něco
hlodalo v hlavě a musel nad tím přemýšlet.
Asi po další hodince převalování vyklouzl z těla a s pocitem znovu nabyté
svobody se posadil na okno a zhluboka se nadechl. Opět se toulal v myšlenkách a
zanedlouho mu začala hlava pomalu klesat na rameno.
Letěl vzduchem jako střela vystřelená z pušky. Ostrý vítr ho šlehal do tváři
a skoro mu zabraňoval dýchat. Před ním se objevil jakýsi dům. Měl strach, že do
něj vrazí, ale místo toho prolétl zdí a přistál uprostřed místnosti plné
zahalených postav.
„ Je každému jasný jeho úkol?“zeptal se chladný hlas. Odpovědí mu bylo sborové
zabručení. „ Dobře, na zítřejší den nikdo hodně dlouho nezapomene. Nezapomeňte,
nutná je přesnost a krutost. Nikdo už nesmí pochybovat o tom, že se Pán zla
opět vrátil. Nebudou mít sebemenší šanci. Nemají ministra ani už ani toho
zastánce mudlů. A zítra už ani nebude žádný Harry Potter. Je příliš bláhový.
Spolkne návnadu i s navijákem.“ Přešel k dvou zakukleným osobám. „ A vy musíte
zajistit, aby tu návnadu našel a šel po ní. To bude zítra náš první krok. Až
nebudou mít ani svého zachránce, tak už nám nikdo nebude stát v cestě.“ Muž se
začal hromově a chladně smát a jeho věrní se k němu přidali. Harry stál jako
přimražený v rohu místnosti a neopovažoval se ani pohnout, dokud ho opět
nepopadla ta podivná síla a neodtáhla ho zpátky.
Chlapec se probral s takovým cuknutím, že se skulil z okna rovnou na zem. Kdyby
měl svoje tělo, tak by měl asi pěkných pár modřin. Takhle se v klidu postavil a
snažil si vzpomenout, kde to byl nebo co se mu vlastně zdálo. Nevzpomněl si.
Vlezl si zpátky do těla a opět usnul.
Ráno vylezl z postele a šel se umýt. Když vylezl ven, byla už Ginny vzhůru. „
Dobrý ráno,“usmála se. Harry ji oplatil úsměv i pozdrav a vydal se ke dveřím,
že půjde na snídani.
„ Harry, počkej,“ ozvalo se za ním.Chlapec strnul v pootevřených dveřích a
sledoval ji, jak vyskočila z postele a doběhla k němu. „ Já jsem ti chtěla poděkovat
za ten včerejšek. Že jsi se mnou zůstal,“ špitla.
„Nemáš zač,“usmál se. Ginny chvilku uvažovala a potom ho políbila. „ Děkuju,“
řekla a odběhla k dívčím ložnicím. Harry se za ní chvíli díval, ale ze
zamyšlení ho vytrhli kluci, kteří se trousili z ložnice. Harry neměl ani
ponětí, že Bill už nějakou chvíli stál ve dveřích a čekal na své bratry. Ani si
nevšiml toho trochu naštvaného pohledu, který měl nejstarší z Weasleyů cestou
na snídani.
Na snídani už bylo jen velmi málo lidí. Jedním z nich byla i Molly. Harry toho
využil a asi v polovině snídaně začal vyzvídat. „ Paní Weasleyová, jde dneska
někdo k Ronovi a k Hermioně na návštěvu?“
„ Ne. Proč se ptáš?“odvětila mile.
„ Jen mě tak napadlo, že kdyby tam někdo šel, tak bych se k němu připojil a šel
se na ně taky podívat.“
„ Harry, víš, že máš zakázáno za nimi chodit. I kdyby tam někdo šel, tak tě
sebou nevezme,“ řekla a z jejího hlasu zněla ráznost.
„ Dobře, vždyť já vím,“ rezignoval na oko. Potom vyzvídal dál. „ A kde jsou
ostatní?“nadhodil. Paní Weasleyová mu popsala polohy skoro všech členů a mezi
nimi se i zmínila, že Tonksová hlídá v nemocnici. Harry mrkl na dívku, které
bylo jasné, kam těmi otázkami míří a mrkla na něho také.
Po snídani se vydal pro neviditelný plášť, pro případ, že by je opět někdo
vyrušil a mířil si to přímo do kabinetu učitele obrany, odkud se chtěli
přeletaxovat do nemocnice.
Při běhu jednou chodbou ale do někoho vrazil. „ Promiň…ehm…promiňte,“dostal ze
sebe a trochu couvl, aby si mohl lépe prohlédnout toho chudáka, do kterého
vrazil.
Byla to blonďatá dívka asi tak stejně stará jako on. Byla vyšší hubené postavy.
Světlé kadeře měla rozpuštěné, ale tak aby byly vidět její nádherné safírové
oči.
„ Ty promiň, vůbec jsem nevnímala,“ usmála se na něj. Harry si uvědomil, že stojí
s otevřenou pusou a tak ji rychle zavřel.
„ Neviděli jsme se už někde?“zeptal se Harry. Nemohl si pomoci, ale někoho mu
připomínala.
Zavrtěla hlavou. „ Pochybuju, jsem tu nová. Přišla jsem se přihlásit. Máma je
zrovna u ředitelky u tý…no…no…tý…Mc….McDonal…ne,“luskala prsty a snažila si
vzpomenout.
„ McGonagallový?“
„ Jo u tý. Ty se jdeš taky přihlásit?“vyzvídala.
„ Ne.“
„ Tak co děláš o prázdninách ve škole?“ zamračila se.
„ No…no…já nemám kam jít a tak jsem tu i přes prázdniny,“dostal ze sebe. „ Do
kterýho nastupuješ?“
Dívka pokrčila rameny. „ Nemám ponětí. Možná do prvního. Já totiž nikdy
nekouzlila.“
Harry na ni vyvalil oči. „ No, tak to jsem nečekal. To máš co dohánět,
děvče,“řekl si v duchu. „ Koho mi sakra připomíná?“ „ Jak se vůbec jmenuješ?“zeptal
se. Dřív než mu však stačila odpovědět, se otevřely dveře a ven vyšla dospělá
žena. Harry se otočil a seplo mu.
„ Dobrý den,“pozdravil slušně.
„ Dobrý,“odvětila žena a sevřela oči. Taky si pokoušela vzpomenout, kde už ho
viděla. „ My už jsme se někdy potkali, že?“
„ Ano, byli jsme nedávno na návštěvě za vaší matkou.“
„ Ano, ano jistě. Už si vzpomínám.“ Přikývla. Takže tohle je Brumbálova
pravnučka. No, docela solidní. A svojí mámě jako by z oka vypadla. Takže to
bude ta… „ Adriana?“zeptal se.
„ Cože?“nechápala dívka.
„ Jsi Adriana, že ano?“ Přikývla a zářivě se na něho usmála.
„ Tak pojď. Zástupkyně se tě chce na něco zeptat.“ Rozloučili se a obě ženy
odešly. Na poslední chvíli se kolem nich prosmekla Ginny.
„ Harry, kde jsi? Na co čekáš?“
„ Jen jsem se tu zakecal,“odvětil.
„ Kdo to byl?“vyzvídala dívka, když se vydali směrem ke kabinetu.
„ Brumbálova pravnučka.“ Ginny vyvalila oči a začala se vyptávat. Harry jí to
vysvětlil. „ Jen nechápu, proč začíná s kouzlením tak pozdě. Nebo proč vůbec.
Ale co. Uvidíme. Jdeš první,“ postrčil dívku ke krbu.
Za chvíli už oba pochodovali do pokoje s raněnými. „ Bacha,“šeptl Harry a
zatáhl kamarádku do jedné uličky. Kolem nich prošel Kingsley a mířil si to
přímo k Tonksové na hlídce. Chvíli se spolu bavili.
„ Sakra, jestli tam bude Kingsley, tak se dovnitř nedostaneme.“ Štěstí jim
přálo. Oba bystrozoři se za chvilku sebrali a zmizeli z dohledu. „ Hm, bezva.
Jdeme.“ Použil zaklínadlo, které ho naučila Jean na zapečetěné zámky a vklouzli
dovnitř. „ Počkej, Ginny. Já se na ně nejdřív podívám,“ zarazil ji.
Pomalu se protáhl kolem závěsu, nadechl se a nakoukl. Oba jeho přátelé se na
něj usmáli. Byli sice stále bledí, pohublí a na pohled slabí, ale usmívali se.
„ Ahoj, Harry,“šeptla Hermiona. Její hlas zněl trochu jako by ho už hodně
dlouho nepoužívala. Dřív než stačil odpovědět se kolem něj prosmekla Ginny a
vrhla se k bratrovi.
„ Rone, Rone!“ Pevně ho objala.
„ Gin, taky tě rád vidím, ale pust mě,“hlesl. Okamžitě ho pustila. „ Promiň.
Jen tě strašně ráda vidím,“ Vlepila mu velkou pusu.
Harry se sklonil nad svou bledou kamarádkou a jemně jí políbil. „ Ahoj,“ šeptla
opět.
„ Ahoj, ani nevíš, jak rád vidím, že už vám je líp,“ posadil se k ní.
„ Taky tě ráda vidím, mysleli jsme, že sem nesmíte,“ hlesla a potom se
rozkašlala.
„ Radši moc nemluv,“poradil jí Harry. „ No, řekněme, že sem smíme, když o tom
nevědí.“ Oba nemocní kývli na znamení, že rozumí. „ Nevíte, kdy vás pustí?“
Zavrtěli hlavami.
„ Doufám ale, že až začne škola, tak už budete
v Bradavicích, jinak se tam zblázním.“ Pokrčili rameny. Ginny se začala na
něco vyptávat bratra a Harry se podíval na kamarádku. Byla bílá a vyhublá
stejně tak i Ron, ale i tak ho ten pohled uklidňoval.
„ Promiň, Harry, ale já asi brzo usnu,“šeptla.
„ Klidně spi,“pohladil jí po ruce a dívce v tu ránu zaklaply víka. Ještě
chvilku u ní seděl, ale potom se přesunul k Ronovi, který už taky vypadal
naprosto vyčerpaně. Jako by je vyčerpávalo jen to, že jsou vzhůru.
Náhle Harry zaslechl jakýsi šramot. Mrkl okem pod závěsy, kde se mu zazdálo, že
vidí mihnout se něčí plášť. Popadl neviditelný plášť, který pohodil na postel,
Ginny čapnul kolem pasu, stáhl jí do kouta a přehodil přes ně plášť. Dívka se
trochu cukala, ale držel jí pevně. Jeho ruka přes pusu jí zabraňovala cokoli říci.
Harrymu tlouklo srdce a modlil se, aby se mýlil. Bohužel, v dalším okamžiku se
zpoza závěsu vynořili dvě zakuklené postavy. Cítil, jak se Ginny roztřásla.
Smrtijedi se přiblížili k postelím a zvedli hůlky.
„ Tady vás máme. Pojedeme na malý výlet. Mdloby na vás,“ozvalo se dvojhlasně.
Harry odvrátil tvář, nechtěl to vidět. Až moc dobře věděl, že jeho přátelé jsou
tak slabí, že i tato kletba by pro ně mohla být tou poslední.
„ Tak co?“začal jeden zakuklenec. „ Vezmeme je sebou hned nebo si nejdřív trochu
pohrajeme?“
„ Pán řekl, že se jim nemá nic stát.“
„ Hloupost, řekl, že máme nalákat Pottera k němu. Bude jedno, jestli je
zabijeme tady nebo až tam. Stačí, když ho nalákáme. Já bych si nejdřív trošku
pohrál, zvlášť, když ta dívenka vypadá tak sladce. Že bychom si trochu užili?“
nadhodil, když se skláněl nad Hermionou. Druhý se uchechtl. „ Dobrej nápad.“
To už bylo na Harryho moc. Vztek v něm vřel jako v kotli. Sundal ruku z dívčiny
pusy a naznačil jí, ať je ticho. „ Ani se odtud nehni,“šeptl, jak nejtišeji to
šlo. Potom vytáhl hůlku a nadechl se.
V příští chvíli vyklouzl z pod pláště a vyřkl kletbu. Smrtijed, který si už
začínal sundávat kalhoty, se svezl k zemi. Druhý však pohotově vyslal
protikouzlo. Harrymu se ho podařilo odklonit, ale odhodilo ho to ke zdi. Vyhnul
se další kletbě a vyslal omračovací kouzlo. Odhodil protivníka na druhou
stranu, ale nenadálý hluk přilákal dalšího Smrtijeda, který na Harryho poslal
odzbrojovací kouzlo. Chlapec se sice ubránil, ale náraz ho odmrštil k posteli,
o kterou málem zakopl. Na poslední chvíli to vyrovnal a vyslal další kouzlo ve
stejnou chvíli jako Smrtijed. Obě kletby se střetly a odmrštili své tvůrce od
sebe. Oboum vyletěly hůlky z rukou. Harry se v mžiku vzpamatoval, popadl svoji
hůlku a namířil jí na klečícího neozbrojeného Smrtijeda, kterého předtím
odhodil stranou. V tu samou chvíli bohužel třetí Smrtijed narazil na Ginny,
strhl z ní plášť a hůlkou jí namířil na krk. Nastalo ticho.
Harry mířil na krk jednomu ze zakuklenců, ale ten druhý držel hrot u dívčina krku.
„ Tak copak uděláte teď, pane Pottere?“zašklebil se kouzelník.
„ Pusť ji nebo ho zabiju,“ řekl Harry pevně i když tušil, že mu to je k ničemu.
„ Udělejte to a je po ní,“přiložil špičku až na kůži. „ Mě na něm nezáleží. Vám
na ní jo. Odhoďte hůlku a možná jí i nechám žít.“
„ Spíš jí zabiješ ještě pomaleji,“ řekl Harry chladně a ani se nehnul.
„ Nebo taky tak,“ přikývl. Harry přejel po všech pohledem. Jeho šance byly
nulové. Oni měli všechny trumfy. Byli tam všichni tři, na kterých mu záleželo.
Ginny měli ve své moci a jemu už se pomalu začínala třást ruka s hůlkou. „ Co
teď? Co teď? – Vzdej se. Jinak ji zabijou. – To udělají tak jako tak. Proč jsem
ji sem tahal? – To je teď jedno. Prostě něco hlavně udělej. – Staň se, co se má
stát.“
Harry mírně odstoupil a chtěl pustit hůlku, když zachytil dívčin pohled. Mírně
zavrtěla hlavou. Sjel pohledem na její ruce. Něco mu naznačovala. Něco jako
skonči to. Sekni s tím. Něco usekni?...Zemři? Zemři! Najednou mu to došlo.
Neznatelně kývl a nenápadně zvedl tři prsty.
„ Já čekám pane Pottere.“
„ Dobře,“ řekl Harry a ohnul jeden prst. „ Vzdávám se,“ohnul druhý a popošel
kousek ke klečícímu Smrtijedovi. „ Jen jí neubližuj,“ Ohnul třetí. V mžiku si
představil, jaké to je, nemít tělo a jeho tělesná schránka se zřítila na
zakuklence.
Ginny mezitím jedním dobře mířeným kopem ochromila svého věznitele. Vytáhla
hůlku, ale jediná jeho silná rána stačila, aby se svezla na zem. To už, ale
Harry popadl jednu těžkou baňku a hodil ji na kouzelníka. Svezl se k zemi.
Další předmět letěl přímo na muže, který se vysoukal z pod nehybného těla.
Harry se co nejrychleji vrátil do normální podoby, popadl hůlku a všechny tři
Smrtijedy pořádně omráčil a spoutal. „ Ginny,“vrhl se k dívce. Ležela nehybně
na zemi a z hlavy jí vytékal slabý pramínek krve. Harry zaklel.
V další chvíli se dovnitř vřítila Tonksová a Kingsley. Přeletěli všechny
pohledem a zkoprněli. Za nimi vplulo dovnitř i pár léčitelů. „ Co se stalo?“
„ Smrtijedi?“
„ Co ty tu dělali?“
„ Co se jí stalo?“zeptal se Harryho jeden léčitel. Všechno mu vysvětlil a
nezapomněl ho upozornit, že použili kouzla i na Rona a Hermionu. „ Budou v
pořádku. Postarám se o ně,“ řekl mu a povzbudivě se na něj usmál.
„ Kde jste byli?“vypálil Harry na dva Bystrozory.
„ My…“
„ Co se stalo?“vpadla dovnitř Jean. Přejela všechny pohledem. „ Co tu děláte?
Jste všichni v pořádku?“ Přikývli. Harrymu bylo jasné, že o něm ví kvůli tomu
kameni. „ Co se…To je jedno. Pojďte máme poplach,“ vypálila najednou, chytila
Harryho a všichni se přemístili na staré ústředí.
Byli opět Grimmaldově náměstí. V trochu opravené kuchyni stál Moody a pár
dalších a dirigoval to tam.
„ Kde jste se tak courali?“ Vyjel na ně a potom si přejel Harryho zkoumavým
pohledem. „ Co se ti stalo?“
„ Smrtijedi chtěli dostat Rona a Hermionu. Šli po nich v nemocnici,“vysvětlil
rychle.
„ Cože? Jak? A co jsi tam vůbec dělal ty? Tonksová, jak to, že jste ho tam
pustili? A vysvětlí mi někdo, jak se dovnitř mohli dostat Smrtijedi, když tam
zrovna byli dva bystrozoři?“vypálil na ně. Nymfadora se snažila něco odpovědět,
ale nedostala ze sebe ani slovo. „ Tak řeknete mi, kde jste byli?“
„ My…my,“
„ Ano vy: Ptám se na vás,“zakřičel Pošuk.
„ Prostě jsme chtěli být chvíli sami,“zavrčel Kingsley. Všechny to trochu
zaskočilo, ale Moodyho to naštvalo. „ Chcete mi říci, že jste kvůli něčemu
takovýmu opustili svoje stanoviště a dali tak Smrtijedům volný průchod jen
kvůli tomu, aby jste se…“
„ Pošuku, nejsme tady, abychom rozebírali jejich vztah,“vložila se do toho Jean
rázně. „ Sama je chci mučit za to, že tam nebyli, ale to až potom, jestli to
přežijeme. Co se děje?“chrlila chladně.
„ Máme hlášený čtyři útoky. Na ministerstvo jsem poslal sedm lidí, zbytek je na
dalších místech, kde je poplach. Teďka…“
V krbu se rozžehl zelený oheň. „ Moody, máme hlášen poplach v mudlovský
oblasti. 10 Linkoln Road, Kent,“ řekla hlava z krbu. „ Nejspíš to bude…“
„ Cože?“ vykřikla Jean a Harry dohromady. Žena vytáhla propisku a chtěla se
přemístit, ale Harry se jí chytl v čas, aby ho vzala sebou. Jakmile se objevili
uprostřed zahrady, poznali, že to nebyl omyl. Nad domem se vznášelo obrovské Znamení
zla.
„ To ne,“hlesla Jean a vřítila se rozbitými dveřmi dovnitř. Chlapec hned za ní.
Oba s napřaženými hůlkami prošli skoro celým domem, ale nikde nebylo nic než
prach, trosky a popel.
Ozval se pláč. Vyběhli po schodech a namířili si to do jedné místnosti. Jean se
rozhlédla a opatrně šla dál. Uprostřed stála dětská postýlka a v ní brečel malý
chlapec. Žena se nad ním okamžitě sklonila a vzala ho do náruče. „ To je divný.
Že by ho nechali jen tak být,“prolétla Harrymu hlavou a v příštím okamžiku se
jeho obavy potvrdily. Zpoza skříně vylezl zakuklenec a připravoval se k
vraždění.
„ Jean, k zemi,“ křikl Harry a vyslal proti muži jedno z nejúčinnějších kouzel,
které znal. S mužem to třísklo o strop, potom o podlahu a nakonec o stěnu. Padl
k zemi.
Jean, která se třásla od hlavy k patě, se pomalu postavila. Sjela po
ležícím pohledem a společně vyběhli na chodbu. Prolezli ještě zbylé pokoje, ale
už si dávali moc dobrý pozor, i když žena v jedné ruce svírala plačícího chlapce.
Vpadli do další místnosti a strnuli. Uprostřed pokoje ležela na zemi žena.
Šedivé vlasy jí padaly přes tvář a celé tělo měla v podivném úhlu. Očividně
byla mrtvá.
Harry od ní nemohl spustit oči. „ Tak takhle skončila dcera největšího
kouzelníka dnešní doby.“
„ Harry pojď. Musíme zmizet. Tady už nic nesvedeme,“ chytila ho za ruku a
společně se přemístili zpět.