42. kapitola - Martini, baby...
„ Sirius Terry Black,“ vydechl ještě Tichošlápek
s mírným úsměvem a zahleděl se kamsi do tmy.
Remus zavrtěl hlavou. „ Už chápu, proč mi nechtěla říct, jak se to malý bude
jmenovat. Ale varuju vás, až ten kluk bude větší, tak se podle mě z těch
jmen zblázníte.“
„ To asi jo,“ přikývl Sirius, „ ale co já s tím nadělám?“
„ Neměl ses vracet,“ podotkl Remus zcela vážně, až mu Sirius daroval nevěřícný
pohled. „ Pak by tu byl Sirius jen jeden.“
„ Dík za povzbuzení,“ zavrčel Sirius. Chvíli nastalo ticho, které přerušil až
vlkodlak.
„ Mohl bys mi ještě vysvětlit jednu věc?“ Přikývl. „ Můžeš mi říct, jak jste se
vy dva dali dohromady? Nic proti, ale i kdybych pominul to, že jste byli
s Jean na škole jako kočka s myší, tak tu pořád zůstává fakt, že Jean
je naprostej opak typu holky, který se ti líbily. Ale naprostej…“
Sirius jen pokrčil rameny. „ Já vlastně ani nevím… prostě… tak… nějak…“
„ Co myslíš tím…“tak nějak“…“ vyzvídal Remus dál se zdvihnutým obočím.
„ Tak nějak…“
„ Tak nějak skončili přímo v posteli,“ doplnil Harry s naprosto
klidným výrazem.
„ HEJ!“ zamračil se Tichošlápek a jeho kmotřenec schytal pohlavek. „ Nějak moc
si dovoluješ, mladej!“
„ No co, ještě řekni, že to není pravda?!“ ohradil se Harry s úšklebkem.
„ To sice je, ale takhle se to neříká,“ napomenul ho kmotr, ale nemohl si
odpustit zacukání v koutkách. „ Je to nevychovanost, to si pamatuj!“
Harry se trochu zarazil, on to myslel ze srandy a… „ Počkej, to si děláš
srandu!“
„ No…ehm…vlastně ne,“ koktal jeho kmotr. „ Abych pravdu řekl, tak… tak jsem si
to uvědomil… až tak druhý den ráno. A myslím, že jsem nebyl sám. Nooo… pak
to…ehm… šlo tak nějak v podobným duchu… tak tři dny… Potom už jsme se ale
museli přemístit do Kvikálkova za Harrym, na Ústředí, kde byl Moody, takže jsem
se nemohl převtělovat, pak jsme se přesunuli do Bradavic, kde byl strašnej
zmatek kvůli všemu…no… a pak…“ Na chvilku se odmlčel., „ ...a pak Jean
oznámila, že je těhotná,“ dodal.
Oba zůstali překvapeně sedět.
První se vzpamatoval Remus. „ Počkej, chceš říct, že… vy jste… spolu…“
„ Byli jen asi tři dny a to někdy v červnu. Jo, přesně to chci říct. Tohle
rodičovství rozhodně plánovaný nebylo,“ zavrtěl hlavou.
Jeho dlouholetý přítel na něj chvíli zíral. „ To je vtip, že jo?“
„ Myslíš?“ nadhodil Sirius. „ Ne, není. A nemysli si. Když to řekla ona mě, tak
jsem byl ještě víc vyjevenej než ty teď.“
Remus nevěděl, co říct. Jeho přítel byl sice na škole holkař, ale na tohle si
dával setsakramentsky bacha. Přece jen mu i z tý psí podoby zůstalo trochu
zdravýho rozumu.
„ Ty ses s ní pohádal, že jo?“ozval se Harry docela klidně. „ A řekls jí něco
ve smyslu, že to dítě není tvoje.“
Remus se zamračil a podíval se na Siriuse. „ Tos vážně řekl?!“¨
Muž k němu zvedl oči a mírně kývl. Pak se otočil se na Harryho. „ Jak to
víš?“
„ Slyšel jsem vás.“
„ Jak slyšel?“ zvedl Sirius podezřívavě obočí. „ Tys tam byl?“
„ Ne. Mám s Jean nějaký podivný spojení. Několikrát jsem slyšel, jak se
s někým baví. S tebou, s Remusem, se Snapem. Alespoň si myslím,
žes to byl ty. Měl jsi takovej divnej hlas… takovej… strašně nakřáplej…“
Kývl. „ Jo, byl jsem to já. V tom lektvaru byla jedna bylina. Změnila mi
barvu očí a hlas. Proto jsi mě asi nepoznal…“
„ Počkej, tys jí vážně řekl, že to dítě není tvoje?“ přerušil ho Remus. „To je
ta největší blbost, co…“
„ A co jsem měl podle tebe dělat?!“ vypálil Sirius naštvaně. „ Jak bys reagoval
ty na mým místě?“ Jeho spolužák se trochu stáhl. Sirius vzdychl a svěsil
ramena. „ I když… mě ani nenaštvalo to, že čeká dítě… jo, přiznávám, byl jsem
z toho strašně vykulenej… ale… strašně mě naštvalo, že se vůbec neráčila
mi to říct! Kdybych nebyl pod tím stolem, když to říkala vám, tak o tom zřejmě
nemám ani ponětí!“ rozpřáhl naštvaně ruce. Vypustil nosem páru a trochu se
zklidnil. „ Když jsem se jí zeptal, proč to udělala, tak mi řekla, že si
myslela, že to dítě nebudu chtít, když mezi námi skoro nic není a taky mi
oznámila, že si ho nechá, i kdyby se mi to nelíbilo. Neříkám, že mě tahle
alternativa nenapadla, v první chvíli jsem ho nechtěl… ale sakra, říct mi
to mohla!“ vztekal se.
„ Třeba o tom nevěděla,“ hlesl Harry.
„ Ale věděla! Věděla to už minimálně od doby, kdy jsme byli na ústředí!“
zavrčel Sirius.
„ Podle mě to věděla od doby, co Hermiona šla za mámou do
nemocnice a ona šla s ní! Věděla to dost dlouho!“
Chvíli bylo ticho. „ A co pak?“ nadhodil nesměla Remus. „ Co udělala potom, co
jste se pohádali?“
Druhý muž jen vzdychl. „ Pak mě odtamtud vyrazila, že když jsem jí nazval napůl
kurvou, že se mnou nechce mít nic společnýho. Já jsem se zahrabal někam na
k Zapovězenýmu lesu… a dost dlouho jsem o tom přemýšlel. Tak nějak mi
došlo… já nevím… strávili jsme spolu dva měsíce, i když já byl kromě dvou tří
příležitostí jen pes i tak… já… nevím… ale prostě jsem si na Jean nějak zvykl…
nebo…“
„ Ses zabouchnul,“ doplnil Harry.
Mírně přikývl. „ Jo. Prostě… jo, asi jsem se vážně zamiloval… nevím. Byl to
prostě zvláštní pocit… Ale hlavně jsem si teprve tehdy uvědomil, že čeká MOJE
dítě. Rozumíte? Moje! Že mám šanci, aby ze mě byl rodič.
Vy to asi nepochopíte, ale když… když jsem byl v Azkabanu… já tolikrát
litoval, že už nikdy nedostanu možnost mít dítě. Nedostanu možnost se koukat,
jak roste, hrát si s ním, dělat s ním blbosti… prostě být TÁTA. Jen
obyčejnej táta, nic víc…
I kdybych se z Azkabanu někdy dostal, o čemž jsem silně pochyboval…
tak jsem pořád byl vrah…“ vzdychl a mírně ztlumil hlas. „ A najednou jsem tu
možnost dostal. Chápete to? Bylo to rychlý a nečekaný a zpočátku mě to
vyděsilo… ale já byl… sakra rád. Připadalo mi, že mi osud dává možnost, možná
poslední a já se jí nehodlal vzdát!“ řekl pevně. „ Tak jsem se s Jean
pokusil usmířit. To, co jsem jí řekl… vážně vůči ní nebylo fér.“ Nastalo ticho.
Sirius měl pravdu. Ani jeden z nich si nedokázal představit, co prožívá
člověk, který byl odsouzen na smrt a teď dostal druhou šanci.
„ Ty růže byly od tebe!“ řekl náhle Harry. Nebyla to otázka, spíš konstatování.
„ Že jo?!“
Sirius přikývl.
„ Vážně? Jak se ti to povedlo je poslat?“ zeptal se Remus.
„ Bylo nebezpečný se přeměňovat, když jsem byl v Bradavicích nebo na
ústředí. Ale ne mimo, pokud jsem neměl lektvar. Využil jsem toho jen párkrát.
Tenkrát, když jsem posílal objednávku na tu kytku, ale většinou na to, abych si
s Jean mohl posílat alespoň dopisy,“ vysvětlil.
„ Dopisy?“ nechápali.
„ Jo, dopisy, prostě jsme jen…“
„ Jak ses podepisoval?“ přerušil ho náhle Harry.
„ Já? B. Proč?“
„ A Jean S, že jo?“
„ Jo.“ Přikývl kmotr, ale tvářil se trochu nechápavě.
Harry si vzpomněl na ten dopis, který jí jednou přišel na ústředí. „ Co ty
písmena znamenaly?“ zeptal se na věc, která ho zajímala. „ B jako Black?“
„ Skoro,“ řekl Sirius. „ Původně BB…Byla to moje rádoby přezdívka ze
školy, kterou mě čestovala Jean,“ vysvětlil.
Remus se zachechtal a zavrtěl hlavou. „ Vy jste šílenci!“
„ A co znamená BB?“ nechápal Harry.
„ Blbej Black,“ odvětil Sirius skoro nezaujatě.
Chlapec se ušklíbl. Ti dva se asi opravdu museli milovat. „ A to S?“
„ Strašák.“
Nechápal.
„ Víš, Harry, Jean jednou prohlásila, že vypadá tak příšerně, že by jí mohli
dát jako strašáka do zelí,“ vysvětlil mu Remus. „ A tohle pako se toho
samozřejmě hnedka chytlo,“ dloubl do Siriuse.
„ Komu říkáš pako!“
„ Tobě! Jen pako dokáže zbouchnout holku po první noci!“ ušklíbl se na kamaráda
a sledoval, jak bublá. „ A to jsi vždycky tvrdil, že se s tebou nemůže
nikdy nic stát. Teď tu máme živý důkaz…“ rejpal si.
„ Nerozčiluj mě, Moony nebo začnu bejt zlej!“
„ Už se bojím…“
„ Nech toho! Už takhle máš u mě jeden pořádnej vroubek!“
„ A za copak?“ vyzvídal Remus s úšklebkem. Jaké překvapení ho čekalo, když
si Sirius vyhrnul košili a ukázal jim dlouhou jizvu táhnoucí se přes celé
břicho. „ Koukni na tohle! Tohle mám od tebe, kamaráde. Tos mi udělal tu noc,
co jsem s tebou zůstal během přeměny.“
Remus vyvalil oči a znervózněl. „ Fakt?“ hlesl a Sirius přikývl. „ Ježíši… to
to bylo tak hluboký, že se to nezacelilo?“
„ To ani ne. Další mínus toho lektvaru. Neutralizuje léčivé odvary. Proto mi ta
jizva zůstala, ale i tak…“ opět si zastrčil košili do kalhot. „ I tak mi dlužíš
nejmíň sud piva, Remusku.“
„ Klidně celou cisternu,“ vydechl vlkodlak a stále zíral do míst, kde se pod
látkou rýsovala podlouhlá jizva.
„ A mimochodem, tomu s tím dítětem bych se tak moc nesmál. Aby se ti
nestalo to samý!“ ušklíbl se. „ Jak jste na tom s Ennien?“ zvedl rošťácky
obočí a pozoroval vlkodlakovy rozpaky.
„ Jak… jak o tom víš?“ zamračil se.
Sirius se zachechtal. „ Zapomínáš, že si rád povídáš se pejskama? Vy oba!“
ušklíbl se.
Remus i Harry na něho vyděšeně zírali a oba si asi pomalu uvědomovali, co
Blasovi = Siriusovi vlastně všechno řekli.
Bylo toho sakra dost!
Harrymu proběhlo hlavou všechno. Od blbostí na ústředí, přes starosti o
Voldemortovi, až po vztah k Ginny, jejich „společnou“ noc a vše kolem
nevyjímaje. Ztuhl.
„ Ty vole!“ vydechl a schoval hlavu do dlaní. Kdyby nebyla tma, tak by
bylo vidět, jak úplně zrudl. Přemýšlel, jestli se kmotrovi bude moct ještě
někdy podívat do očí. Byl si skoro jistý, že tu noc, kdy za ním přišla Ginny,
tam byl s nimi. Vždyť Blas vždycky ležel pod jeho postelí. Určitě to
všechno slyšel, viděl... Pane Bože, já se chci propadnout!!!!!!
Pomalu roztáhl prsty a skulinkou mezi nimi se podíval na Siriuse, který začínal
bublat, až se rozesmál naplno. Harry jen cosi utrousil.
„ Ale no tak, Harry. Děláš, jako bych já snad byl nebyl nikdy v tvým
věku. Taky jsme s tvým tátou dělali podobný hovadiny a měli stejný
problémy. Tak klid,“ plácnul ho přátelsky po rameni a usmál se na něho. „ Byl
jsem stejnej.“
„ Fakt?“ vzhlédl Harry.
„ No, musím sice uznat, že tak pěknou rvačku jsme asi neměli… ale jinak to bylo
hodně podobný. A problémy s holkama jako máš ty s Ginny… to je
normální. Tím si projde každej…“ vzal ho kolem ramen a mírně přitiskl
k sobě. „ Tedy skoro všichni,“ opravil se po chvíli a jeho pohled sklouzl
na bývalého spolužáka. „ Někdo si tím projde až na starý kolena, viď, Remusku?“
nadhodil s úšklebkem. Vlkodlak se na něho jen zakřenil. „ Ještě jsi mi
neodpověděl,“ připomněl mu Black a na jeho nechápavý výraz dodal. „ Ptal jsem
se, jak jste spolu daleko?“
Remus zrudl a poškrábal se na hlavě. „ Ehm… daleko. Stačí?“ Sirius místo
odpovědi jen zvedl obočí, čímž mu dal jasně najevo, že nestačí. Vlkodlak
vzdychl. „ Jo, už jsme spolu spali, stačí ti tahle odpověď nebo chceš i
detaily?!“ utrhl se na spolužáka, který nasadil vítězný úsměv.
„ Naprosto stačí.“
Harry vykulil oči. „ Jako fakt? Nevěděl jsem, že s Ennie něco máš!“
„ Tak teď už to víš,“ zavrčel Remus. „ Buď alespoň tak laskavý a nech si to pro
sebe! Nepotřebuju, aby si na mě ostatní ještě ukazovali jak na nějakýho
pedofila. “
„ Ježíši, ty s tím naděláš,“ vzdychl Sirius. „ Kdyby mezi vámi bylo půl
století, tak neřeknu, ale vždyť je mezi vámi nějakejch mizernejch deset let, “
„ Třináct let, pět měsíců a dvacet dva dní, “ opravil ho Remus.
„ A hodin?“ rejpnul si Sirius.
„ Nech toho! Chápeš to sakra? My už jsem byli ve třeťáku, šmírovali holky ve
sprše a ona se teprve narodila, to je přeci jen docela rozdíl. Měla by být s
někým, kdo je jí věkově blíž. A ne takovýho dědka jako jsem já. Neměl jsem to
dopustit, “ vzdychl.
„ Vadí jí to?“ zeptal se Sirius. Remus jen pokrčil rameny. „ Když si nestěžovala,
tak asi ne.“
„ Spíš byla zmatená a já jediná jsem byl na blízku. Až si to uvědomí, tak to
skončí a ne zrovna příjemně. Zatraceně, já mám bejt z nás dvou ten zodpovědnej!
Tohle se nemělo stát!“
„ Hele, Moony, nech to na osudu a dokud můžeš, tak si tím nezatěžuj hlavo, jo?“
poklepal ho přítel po rameni.
„ Hlavně to neventiluj dál, jo?“
„ A komu bych to asi tak říkal, bručoune? Neboj, můžu tě ujistit, že si toho
ostatní všimnou i bez toho, aniž bych jim něco řekl.“
„ Dík za podporu!“
„ Ježíši, jak dlouho to chcete tajit? Děláte, jakoby to bylo něco trestnýho!“
„ To říká ten, kterej se skrýval skoro rok, aby se pak objevil i s dvouměsíčním
dítětem!“ oplatil Siriusovi Remus naštvaně a Harryho kmotr radši zmlkl. Nastalo
trapné ticho.
„ Víš, že mě to napadlo?“ ozval se Remus po chvilce.
„ Co?“
„ To, že Blas jsi ty. Když jsi se mnou byl při přeměně, tak jsem na chvíli měl
pocit, že tam jsi se mnou, že jsi to ty. Věděl jsi, co dělat, jak se se mnou
prát, jak mě zklidnit… Když jsem potom přišel k sobě, tak mě napadlo
jestli to nejsi ty. DOKONCE mě napadlo, jestli TY nejsi otec toho dítěte. A víš
co jsem udělal pak?“
„ Ne.“
„ Skoro jsem si nafackoval za to, jaký mě napadaj hovadiny.“ Sirius se ušklíbl.
„ Kdybych vás neviděl na vlastní oči, tak tomu nevěřím.“
„ Víš, že já taky ne? Nikdy by mě nenapadlo, že skončím s Párkrovou. Ale
jak se zdá… cesty osudu jsou vážně nevyzpytatelný…“
„ Ale teď se mi zdálo, že vám to docela klape.“
„ Ale jo… když jsme se potom usmířili… tak to bylo v pohodě. Já byl sice
skoro pořád pes, ale možná to tak bylo lepší,“ ušklíbl se. „ Ale musím říct… že
jsem do ní docela cvok. Nevím proč,“ zavrtěl hlavou. „ Jak už jsi řekl… je to
naprostej opak holky, kterou bych si normálně vybral.“ Protáhl se. „ No i když
nějaký ty výměny názorů taky máme.“
„ Například?“
„ Například, když jsem jednou chtěl Snapeovi uhryznout nohu,“ zamračil se
Sirius a v očích se mu úplně vražedně blýsklo. „ Naštvalo jí to. Ani
vlastně nevím proč,“ řekl naprosto nevinně.
„ To víš, přeci si nenechá mrzačit rodinu,“ ušklíbl se Harry.
„ To – mi - ani - radši - nepřipomínej,“ kouskoval Sirius nevrle. „ Když jsem
se to dozvěděl, tak mě málem odnášeli nohama napřed. Myslel jsem, že mě švihne!
Chápete, jak mi bylo, když jsme zjistil, že mám něco s osobou, která je
příbuzná se Srabusem? Já myslel, že budu mít infarkt!“ šílel. „Srabus totiž
k Jean jednou vtrhnul a nachytal mě tam v normální podobě… naprosto
počestně,“ dodal hnedka. „ Musela mu vysvětlit, co tam dělám a mně potom
vysvětlila, proč si k ní může tohle všechno dovolit. Že je to je její milý
bratřík… hahaha… to byla sranda. Nevím, kdo z nás byl v tu chvíli víc
vyjevenej,“ zabručel. Remus se vedle něho začal pochechtávat. „ Co se řehníš?“
„ Nic,“ ušklíbl se. „ Jen bych vás v tu chvíli docela rád viděl.“
Harry přikývl. „ Já taky. Ale musím říct, že já jsem taky docela zíral, když mi
to řekla. Přišlo mi to jako hovadina…“
„ No právě! Přesně to jsem si myslel já a… čemu se furt křeníš? Vždyť...
Počkej, tys o tom věděl?“
„ Jasně,“ ušklíbl se Remus. „ Já vím všechno. Vím o tom už od školy. Já jsem se
s ní na rozdíl od tebe totiž bavil a ne jenom hádal,“ ušklíbl se. Jeho
kamarád trochu ztuhl. „ Jo, jo, Tichošlápku, pamatuj si, že jestli se budeš
ženit, tak si bereš nejen onu osobu, ale i celou její rodinu. To je pravidlo…“ Remus
se náramně bavil při pohledu, jak Siriusovi zatrnulo.
„ On tu snad někdo mluvil o ženění?“ zamračil se.
„ Klid, Siriusi. Když máš Smrtijedku za manželku, tak ti švagřík už ani vadit
nebude,“ ušklíbl se Harry.
„ Smrtijedku?!“ vyvalil oči Remus a oba dva strnuli. Vyměnili si nejisté
pohledy a opět pohlédli na vlkodlaka. Jako první promluvil Sirius. „ Jean je
Smrtijedka, to nevíš?“
„ Jo, to nevíš? Vždyť ty přeci víš všechno,“ přidal se Harry.
„ S…s…smrtijedka. Jako opravdová Smrtijedka…?“ Remusovi vyletěly oči na vrch
hlavy.
„ Nééé…“ zavrtěl hlavou Sirius. „ Je tam na výzvědách, něco jako Srabus.“
„ Proč mi to Brumbál neřekl?“
„ Brumbál o ní neví,“ řekl Harry.
„ Ale ví,“ opravil ho Sirius. Harry se na něho nechápavě podíval. „ Já bych
řekl, že o ní ví. I když nic neřekl, myslím, že to zjistil. Jinak by si toho
musel už všimnout.“
„ Chceš říct, že to jako Brumbál ví, ale nechává jí to dělat?“ ujistil se Remus
a druhý přikývl. „ To je trochu uhozený, ne?“
„ Znáš Brumbála,“ pokrčil Sirius rameny.
„ To je taky fakt,“ přikývl Moony. „ Ale… co když na ni přijdou? Ať už
Smrtijedi nebo Řád.“ Sirius jen pokrčil rameny. „ Je to strašně nebezpečný. Pak
bude asi těžko dokazovat, že k nim nepatří.“
„ Já vím,“ přikývl bývalý vězeň. „ Taky jsem jí to říkal. Strašně mě s tím
štvala, že takhle nasazovala krk… zvlášť v době, kdy byla ještě těhotná.
Chápete?! Ona čekala dítě a takhle strašně riskovala!“ rozčiloval se. „ Ale ty
si myslíš, že si nechá poradit? Ne, je tvrdohlavá jako mezek!“
„ Řekl bych, že to máte společný,“ ozval se Harry a Remus mu dal za pravdu.
„ Ale Jean je…ach jo… ne, ona je vážně cvok. Ta holka má víc štěstí než
rozumu. Lízt v sedmým měsíci před Voldemorta a to všechno… cvok, normální
cvok!“
„ Já bych spíš řekl nenormální,“ opravil ho Sirius a se zívnutím se protáhl. „
No, nevím, jak vy, pánové, ale já už jdu směr domov. Za posledních pár dní jsem
toho moc nenaspal.“
Všichni tři se zvedli a pomalým krokem se vydali na ústředí. Valnou část cesty
šli mlčky.
„ Harry?“ ozvalo se za chlapcem.
„ No?“
„ Chtěl jsem se ti omluvit,“ řekl mu Sirius a sklopil hlavu. Harry v tu chvíli
nechápal, za co se omlouvá. „ Brumbál měl pravdu... já... měl jsem se ti
ukázat. Vím, že jsem ti hodně ublížil. Nenapadlo mě, že tě moje smrt tak vezme
a... Promiň. Opravdu to ode mě nebylo fér. Věř mi, že jsem se ti chtěl ukázat a
říct ti to. Zvlášť, když si mysleli, že jsi mrtvej... jak jsi spadnul z těch
schodů nebo když jsi mě potřeboval, ale... nemohl jsem. Promiň.“
Harry věděl, že tohle bylo míněno vážně. Jen velmi málokdy slyšel kmotra mluvit
s takovou vážností jako teď. Uvědomil si, jaké to pro něho muselo být, strávit
skoro rok jako pes a nesmět se mu ukázat. Asi to nebylo jednoduché.
„ Já... to chápu. Ale... nebudu tvrdit, že mě to nebolelo a že jsem nebyl
naštvanej. Jestli zas někdy budeš dělat něco podobnýho... dej mi o tom vědět
předem, ano?“ usmál se na kmotra, který mu úsměv opětoval.
„ Jasný,“ přikývl. Nějakou chvíli šli opět mlčky. „ Víš, jakou to mělo výhodu?
Strávit celý rok jako pes?“
„ Ne!“
„ Dostal jsem možnost tě poznat. Když jsem s tebou byl celej den, mohl tě
sledovat a to všechno... jasný, asi ti připadám jako šmírák... ale musím říct,
že nikdy bych nedostal možnost tě poznat tak dobře, jako jsem měl teďka. A za
to jsem vděčný.“ Harry nevěděl, co říci. Jen mlčky přikývl.
Když se vrátili zpátky na ústředí, byl všude klid, jak se
dalo předpokládat. Všichni už spokojeně spali nahoře v patře. Tedy skoro
všichni… jakmile vešli, přivítalo je slabé vrzání schodů a napůl ještě spící
Jean, která kráčela proti nim.
Široce zívla a podívala se na ně slepenýma očima.
„ Myslel jsem, že spíš,“ řekl jí Sirius.
„ Já jo,“ přikývl s dalším zívnutím. „ Ale někdo se tu dožadoval pozdní
večeře.“
Zašla do kuchyně, kde jí jediná osoba – Snape - předala chlapce, kterého do té
doby v klidu krmil dětskou lahvičkou, což se Siriusovi ani
v nejmenším nezamlouvalo. Podle jeho výrazu bylo jasné, že se mu vůbec
nezamlouvá, když se ten umaštěnec k jeho synovi jenom přiblíží. Věděl
však, že Jean by se nelíbilo, kdyby vyvolával hádku, zrovna ve chvíli, kdy
chlapec začínal opět usínat.
Oba dva se probodli vražednými pohledy, ale jinak mlčeli.
„ Tak pojď, jdeme spinkat,“ řekla Jean svému spícímu synovi, vzala prázdnou
lahvičku, plínku a vydala se ke dveřím. Sirius ji ještě zastavil, pohladil
synka a dal mu lehký polibek na čelo stejně jako ženě.
Dveře zaklaply. Tichošlápek vrhl na Snapea zhnusený pohled, ale hodlal to
všechno přejít bez poznámek. Tentokrát. Bohužel v tu chvíli byl jediný.
Než stačil udělat jediný krok ke dveřím, popadl ho Severus za košili a otočil
směrem k sobě.
„ Teď mě dobře poslouchej, Blacku!“ zavrčel na něj dřív, než Sirius stačil
cokoli říct.
„ Neříkám, že tenhle vztah schvaluju. To ani v nejmenším! Ale vybrala si sama a já to musím respektovat. Ale říkám ti rovnou,“ přitáhl si ho blíž k sobě, až se jejich tváře skoro dotýkaly,
„ jestli mojí sestře ublížíš…JAKKOLI… tak já ublížím tobě!“
Jeho hlas zněl tiše a klidně, ale naprosto mrazivě. „ Nabrečela se kvůli tobě
už dost!“
„ Vyhrožuješ mi, Srabusi?!“ zavrčel Sirius.
„ Já?“ zeptal se Snape skoro sladce. „ Neee… Jen tě varuju!“ S posledním
ledovým slovem pustil Siriusovu košili a v další chvíli za ním vzplanuly
plameny v krbu. Byl pryč…
„ Idiot!“ odfrkl si Tichošlápek a urovnal si pomačkanou košili. Chvíli ještě
hleděl do pohasínajících plamenů a zřejmě přemýšlel o tom, jak vážně má jeho
slova brát. Podle tónu a výrazu by však řekl, že asi hodně vážně. Konečně se
otočil zpět k přátelům a po popřání dobré noci odešel spát…
Harry však spát nemohl. Ležel na posteli a s úsměvem od ucha k uchu zíral do
temného stropu. „ Je zpátky, je zpátky! Sirius je zpátky!!!“ křičel v duchu.
Pořád tomu nemohl uvěřit. Bylo to jako blesk z čistého nebe, to se nedalo říct
jinak. Bylo to skvělé a nečekané... a Harry byl strašně rád.
Když se ráno probral, celý pokoj už byl prázdný. Chvíli jen mžoural před sebe a
poté se podíval na hodiny. Bylo skoro poledne. Trochu si přispal, ale po tom
flámu a vypětí v posledních dnech se vlastně nebylo čemu divit.
Vyhrabal se z postele a vyšel z pokoje. V tu samou chvíli se i u vedlejší
místnosti otevřely dveře a ven vyšel Sirius. Řádně se protáhl a slastně
zavrněl. „ Ježíši, takhle krásně už jsem se dlouho nevyspal. Dobrý ráno,
Harry,“ usmál se na kmotřence.
„ Dobrý. Kde máš rodinu?“ vyzvídal Harry, když si všiml, že pokoj je prázdný.
Hned potom, co to vypustil z pusy mu to přišlo trochu divný, ale na druhou
stanu...
„ Víš, že nemám tucha? Padnul jsem jak špalek. Asi budou dole!“ kývl směrem do
přízemí a v další chvíli mu bouřlivě žaludek zaprotestoval proti hladovce.
Harry se ušklíbl. „ Jdeme!“
V kuchyni byli a s nimi tam byl i všeobecný rumraj. Weasleyovi, Hermiona,
Ennien, Remus. Jediný, kdo nebyl, byla ...
„ Kde je Jean?“ zamračil se Sirius. V tu chvíli se otevřely dveře a žena vešla
i se synem. Siriusovi se viditelně ulevilo. Asi ho napadaly všechny možný
šílenosti, kterých by byla jeho přítelkyně schopná. „ Tady je můj kluk,“
rozplýval se na miminkem a vzal si ho do náruče.
„ Najedený, vykoupaný, přebalený... viď, prcku?“ usmála se na malého Siriuse a
tomu velkému dala přes rameno látkovou plenu. „ Strašně slintá,“ vysvětlila.
„ Slintáme, jo? Co Slintuško?“ brebentil Sirius.
„ Jo, Siriusi, na,“ podala mu žena kus pergamenu.
„ Co je to?“ divil se a jednou rukou rozbalil srolovaný list. „ Ááá, moje
poslední vůle. Děkuji zlato, už mi moc scházela,“ ušklíbl se na ni.
„ Tím jsem si jistá.“
„ Tvoje závěť?“ podivil se Remus. „ Víš, jak dlouho jsme ji hledali?“
„ A víš, jak dlouho jsme ji schovávali?“ oplatil mu Sirius.
„ Proč?“
„ Protože jsem nechtěl, abyste mi všechno rozebrali, než skutečně natáhnu
brka.“ Sirius bouchnul Remuse ruličkou po hlavě a zastrčil listinu do horné
poličky k ostatním papírům.
„ Harry,“ oslovila ho Jean trochu kajícně a chlapec se na ni otočil od snídaně.
„ Myslím, že tohle je tvoje.“ Podala mu taktéž kus pergamenu. Harry však
nechápal, k čemu je. Byl úplně prázdný, pečlivě složený, ale jinak...
MOMENT!
„ Kdes ho vzala?“ vyhrkl a okamžitě vytáhl hůlku. „ Slavnostně přísahám, že
jsem připraven ke každé špatnosti,“ odříkal spěšně a v mžiku se po pergamenu
rozeběhlo stovky drobných linek.
„ Vzala jsem ti ho,“ odpověděla trochu nervózně. „ Tenkrát jak jsme byli tady
po tom útoku a tys byl vedle. Vzala jsem ti to z kufru. Promiň,“ dodala.
„ Ale proč?“
„ Protože jinak bys na Siriuse přišel hned. Ten plánek se nedá oklamat.“
„ Co čekáš jinýho, když jsme ho dělali my?“ nasadil Sirius vítězný úsměv
a jakoby na důkaz své dokonalosti zvedl malého Siriuse do výšky.
„ Jo, co čekáš, když jsme ho dělali my?“ zopakoval Remus šibalsky.
Žena protočila oči v sloup. „ No, právě proto. Jestli bude prcek po tobě, tak
se mám na co těšit.“
Sirius její poslední poznámku ignoroval a plně se věnoval svému synovi. Jean
zavrtěla hlavou a trochu unaveně si sedla ke stolu. „ Jéé, konečně chvíle
klidu.“
„ Dáš si něco?“ zeptala se Molly.
„ Kafe!“
Žena jen mávla rukou a na stole se objevila konvice s vařící kávou. Jean si
nalila a s chutí usrkla. „ Ježíši, díky Molly, tohle už jsem potřebovala
jako sůl.“
„ Ani jsem neměla čas se tě vůbec zeptat, jak to probíhalo. Kdy se malej
vůbec narodil? A kde vůbec celou tu dobu byl?“ chrlila ze sebe Molly.
„ Narodil se 21.3. A byl u mojí matky. I když jsem to nevěděla, protože
jsem poprosila Severuse, aby ho odnesl pryč. Bylo to v době, kdy Smrtijedi
útočili na domy členů Řádu a já... měla jsem strach, že kdybych ho nechala u
sebe, tak by se mu mohlo něco stát. A nejlepší bylo ho dát někam, kde bych o
něm nevěděla a nemohla je k němu případně přivíst,“ vzdychla.
„ To pro tebe asi nebylo jednoduchý se ho vzdát.“ Zavrtěla hlavou. „ Ale mohla
jsi přeci zůstat s ním.“
„ Nemohla. Kvůli... jistým důvodům nemohla...“ Odvětila Jean a Molly poznala,
že tohle téma nechce víc rozebírat.
„ A jakej byl první porod?“
„ Porod...“ Žena váhavě pokrčila rameny. „ No... přežila jsem. Jako když to
bylo v nejhorším, tak jsem si říkala, že tohle přeci sakra nemůžu přežít a
pokud jo, tak už sakra nikdy víc. Ale pak, když ti mrňavý růžový daj do náruče,
tak si říkáš, že to za to stálo, viď?“
„ Mě to vyprávět nemusíš,“ mávla Molly rukou. „ A jak dlouhý jsi to měla?“
Usrkla kávu. „ Ale ještě to v celku šlo. Kolem devátý jsem ucejtila první stahy
a nějak kolem... půl desátý mohlo bejt? Už jsem ho měla u sebe na pokoji. Takže
to celkem ještě šlo.“
„ Tos měla slušný,“ přiznala Molly.
„ Od devíti do půl desátý? Ženský s tím porodem nadělaj,“ rejpnul si Sirius.
„ No jo, my jsme takový simulanti,“ otočila se na něj Jean se sladkým úsměvem.
„ Víš, co? Na dvanáct hodin na tebe sešleme křečovou kletbu a pak se uvidí, jak
budeš vypadat, ju?“ ušklíbla.
Sirius naprázdno polkl. Rozhodně nebyl jediný. „ Dvanáct hodin? Počkej,
takže jako od devíti ráno, do devíti večer?“ Přikývla. „ Ježíši, díky bože, že
jsem chlap,“ podíval se směrem vzhůru, jakoby se modlil.
„ No jo, kdyby měli rodit chlapi, tak už jsme dávno vymřeli,“ rejpla si
tentokrát Jean.
„ Hele, hele... tu poslední poznámku jsem jako přeslech!“
„ Přeslech? Já ti to klidně zopakuju, miláčku?“ zeptala se žena nevinně a celá
kuchyně začínala pomalu bublat. Dva rejpalové v jedný místnosti.
„ Nemohla bych si ho pochovat?“ zeptala se Hermiona trochu nesměle a natáhla
ruce k miminku.
Sirius trochu váhal. Nejdřív nevěděl, jestli je Hermiona už dost zodpovědná,
aby mohla držet jeho syna. Co když mu něco udělá, co když...
„ Klidně jí ho dej, myslím, že se nemusíš bát,“ řekla Jean pevně, když sledovala
jeho nejistotu. „ Dokonce bych řekla, že bude jistější než ty,“ usmála se na
něj. Vrátil jí jen škleb a dal syna Hermioně. Ta ho hned obratně uložila do
náruče a chytla ho za drobnou ručku.
„ I když jedno musím přiznat,“ otočila se novopečená matky zpět k druhé ženě. „
Máš můj největší obdiv, Molly. Nechápu, jak jsi to mohla vydržet sedmkrát!“
„ Je to sice hrozný, ale dá se to vydržet. A vždycky to stojí za to,“ usmála se
Molly a prohrábla vlasy svému nejbližšímu synovi.
„ To je pravda, ale stejně tě obdivuju,“ kývla Jean. „ Já mám trochu
pochybnosti, že bych to zvládla ještě jednou,“ dodala tišeji.
„ Ale, ale... Copak ty nevíš, že já chci mít velkou rodinu a nejmíň čtyři
děti?“ zeptal se jí Sirius přímo za uchem a objal jí kolem ramen.
„ Chtít můžeš miláčku, ale na ty čtyři děti si budeš muset najít někoho
jinýho,“ otočila se k němu a lehce ho políbila.
„ Co když tě vezmu za slovo?“ zeptal se se zvednutým obočím.
Přitáhla si ho blíž a lehce políbila. Její koleno však jemně zabloudilo k
mužovým slabinám.
„ To si zkus,“ šeptla.
„ Ou!“ zaúpěl. „ Dobře, přesvědčilas mě. Zkoušet to nebudu.“
„ Hodnej kluk.“
„ Já a hodnej, jo? Ne, já jsem zlej. Já jsem Black a když budeš zlobit, tak si
tě připíšu na seznam svých obětí. Muhahaha.“ Přitáhnul jí k sobě ještě blíž a
„zakousnul“ se jí do krku.
Harry protočil oči v sloup a nechal ty dva, aby si dělali, co chtěli.
„ No, ty seš nádhernej,“ rozplývala se Hermiona na Siriusem II. a lehce s ním
pohupovala v náruči. „ Že je krásnej,“ otočila se s ním na Harryho a na Rona. „
Chceš si ho pochovat?“ zeptala se nadšeně svého přítele.
„ NE!“ Vykřikli oba chlapci a s bránícím gestem ustoupili o krok dozadu.
„ Proč ne, Rone?“ Hermiona vypadala zklamaně.
„ Hermi, ne,“ bránil se a snažil se držet co nejdál od dítěte, jakoby se bál,
že je nebezpečné.
„ Ono...no... tohle... to.... je to strašně mrňavý a já mám
strach, že tomu něco udělám,“ koktal.
„ Tomu? Mluvíš o něm jako o nějaký věci,“ zamračila se na něj Hermiona. „ Ale
když nechceš,“ pokrčila rameny a trochu naštvaně si sedla k němu zády.
Harry se na Rona podíval úkosem. „ No co?“ pokrčil zrzek rameny. „ Nechci mu
ublížit,“ řekl ublíženě a trochu smutně pozoroval Hermionu, jak sedí k němu
otočená zády a něco žvatlá na malé stvoření. Bylo mu jasné, že je na něj trochu
naštvaná. Asi si to vyložila tak nějak, že nemá rád děti nebo co...
„ Ach jo, ženský,“ vzdychl Ron.
Zbytek dne proběhl v klidu a velice příjemné atmosféře. Středem zájmu byl
samozřejmě Sirius I. i II. ale debatovalo se tak nějak o všem. Jednou z věcí,
nad kterými Harry nevěřícně kroutil hlavou bylo, když se ho Jean zeptala,
jestli ho ani jednou nenapadlo, že Blas je Sirius.
„ No, napadlo. Ale spíš kvůli tomu, jak vypadal. Proč?“
„ Tebe to nikdy nenapadlo kvůli tomu jménu? Nikdy tě nenapadlo, proč se jmenuje
Blas?“ zeptala se.
„ Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel,“ pokrčila rameny. „ Proč by mě to mělo
zajímat?“
„ Tak na něj zavolej. Blasi! BLAcku SIriusi...
BLA - SI!“
Harry se zarazil. „ Ty vole,“ vydechl. „ Tak to mě teda nenapadlo.“ Najednou mu
to přišlo úplně jasné, ale dřív by ho to asi vůbec nenapadlo.
„ Víš, jakej jsem měla strach, že vám to dojde?“ usmála se. „ Ale vymýšleli
jsme to dlouho, co?“ otočila se na přítele.
„ To teda jo. Alík jsem rozhodně být nechtěl,“ zasmál se Sirius a svým smíchem
dokázal nakazit všechny v okolí.
To, co Harryho velmi překvapilo, byl fakt, že jeho kmotr hlídal svého syna,
kamkoliv se hnul. Ať ho měl kdokoli, Sirius se vždycky posadil tak, aby na něj
dobře viděl a mohl kontrolovat, co s ním dělají. Celý den z něj nespustil oči a
jakmile měl příležitost, vzal si ho k sobě. I když ho Jean chtěla jít uložit,
Sirius se nadšeně přihlásil a šel ho odnést sám. Vrátil se asi teprve za
hodinu, že se mu strašně líbilo se dívat, jak spí. Sirius byl prostě do syna
úplný blázen a řádně si to otcovství vychutnával.
Docela sranda taky byla pozorovat Rona.
Když se nikdo nedíval, proplížil se Ron ke skořápce, kde si dítě právě něco
žvatlalo. „ Zdar prtě,“ řekl malému, který na něj chvíli nechápavě zíral a
teprve potom se začal chechtat. „ Jak je?“ Ron mu vložil do malé dlaně prst a
chlapec ho okamžitě pevně stisknul. „ No, teda... ty máš stisk. Ty seš teda
silák! Áááá... rozmačkáš mi prst!“předstíral snahu vymanit se ze sevření a
Sirius se jen šklebil svým bezzubým úsměvem. „ No, to je sranda, viď? Takhle se
někoho držet a už ho nepustit. Tak co? Kdo z nás dvou je silnější. Hm?“ Ron
pomalu začal zvedat prst a čekal, jak dlouho se dítě udrží. Drželo se statečně
a docela dlouho.
„ Rone?“ ozvalo se mu za zády. Lekl se tak, že se málem dítěti vytrhl, ale naštěstí
ho opět chytil dřív, než se Sirius praštil hlavou do sedačky.
„ Ehm... ano?“ dostal ze sebe.
„ Co to děláš?“ usmála se na něj Hermiona. Podle jejího výrazu mu bylo jasné,
že už ho asi chvíli pozorovala.
„ Já... no...nic. Jen.... jen jsem se díval na prcka,“ ukázal za sebe.
„ Koukala jsem,“ usmála se a Ron zrudnul. „ Je krásnej, viď?“ sehnula se k
prtěti. Ron jen pokrčil rameny. „ Je strašně podobnej Siriusovi.“
„ Fakt?“ zvedl Ron obočí. „ Mě se nezdá. Sirius má víc vlasů,“ prohlásil zcela
vážně a Hermiona se na něj podívala tak, jakoby nevěděla, jestli mu dát
přednášku nebo se smát.
Také se jednalo tom, jestli Sirius chce, aby tady bylo stále ústředí nebo
jestli tu chce mít normální dům. Harryho kmotr řekl jasně, že tady je ústředí a
že nevidí důvod, proč to měnit. Také ujistil Remuse, Ennien i Weasleyovi, že tu
můžou zůstat, jak dlouho budou potřebovat.
Tenhle víkend by Harry považoval za ten nejkrásnější za hodně dlouhou dobu,
nebýt nedělního odpoledne.
„ Remusi, ale když vezmeš v úvahu, že potom, co to skončilo se...“
Náhle všichni utichli, protože se plameny rozžhnuly do zelena a poté slabě do
oranžova a vylétlo z nich několik oharků, které se zapálily a ve vzduchu
napsaly jakousi adresu a pod to - potřebujeme posily!!!
„ Smrtijedi!“ vydechl Remus a společně s ostatními se zvedl ze židle. Někteří
se hned přemístili, jiní ještě řekli několik posledních slov.
„ Ne, Ennie! Ještě s námi nemůžeš!“
„ Ale Remusi, já...“
„ Žádná ale!“ řekl těsně předtím než zmizel.
Jean šla za Siriusem, který u sebe měl chlapce a vzala si ho k sobě. „ Dám ho
Hermioně a jdu.“
„ Ne, zůstaň tady!“
„ Siriusi, já jdu taky. Já...“
„ Jean!“ přerušil ji. „ Malej potřebuje hlavně mámu. Dám na sebe pozor,“ lehce
jí líbl na čelo a v další chvíli byl pryč.
„ Ale...“ hlesla jen, ale už mluvila pouze se vzduchem. Chlapec začal z toho
náhlého shonu plakat a tak jí nezbývalo než zůstat s ostatními a čekat.
Vrátili se až za několik hodin. Všichni... tedy kromě Molly.
„ Kde je máma?“ vyjela okamžitě Ginny.
„ Je...“ začal Artur úplně bledý. „ Je u Sv. Munga.“
„ Cože?!“
„ Schytala jednu kletbu a... a... nebojte, bude v pořádku,“ ujistil všechny,
ale bylo znát, že musí přesvědčovat hlavně sebe.
Všichni Weasleyové seděli zbytek dne zamlklí a bledí, Ginny většinu dne
probrečela a Artur si nepřestával nadávat, že neměl dovolit, aby se něco
takového stalo. Nikdo si nedokázal představit, že by tuhle rodinu Molly
opustila. Ne! To prostě nešlo...
Atmosféra v domě se změnila tak rychle, jak počasí na horách. Hřejivé domácí
ovzduší se změnilo na mrazivou vánici.
Ať tak nebo tak, všichni čtyři se museli večer vrátit zpátky do školy. I když
se Ronovi ani Ginny vůbec nechtělo, dostali alespoň slib, že jim pošlou sovu,
jakmile se něco změní.
Pro Harryho návrat také nebyl právě příjemný. Všichni samozřejmě slyšeli o jeho
únosu a když se najednou objevil živý a zdravý, tak byli okamžitě všichni velcí
kamarádi a snažili se dozvědět se, co nejvíc toho šlo.
Ale když v úterý přišel dopis přímo od Molly, že už je z nemocnice doma a že se
má dobře, všem se hned zlepšila nálada. A Harry si konečně mohl užít pocit, že
když není ve škole, tak tam venku je někdo, kdo na něj čeká. Sirius. Je zpátky!
Uběhly další dva týdny, ve kterých se toho moc nezměnilo. Jedině snad, že
holkám před Adrianou „uklouzlo“ něco o ústředí a tak hned vyrukovala na
Brumbála s požadavkem, že se chce připojit. Vysvětlil jí, že není plnoletá, že
je Řád přijímá pouze dospělé a je příliš mladá a nezkušená na to, aby se toho
účastnila. Marně...
„ Je mi jedno, že nejsem plnoletá nebo že nemám na to schopnosti. Já jen chci
dostat ty hajzly!“
„ Adriano, tahle válka trvá už velmi dlouho a do tvé plnoletosti se tě tenhle
boj netýká,“ snažil se jí přesvědčit Brumbál.
„ Netýká? Netýká?!“ vyhrkla nevěřícně. „ Kvůli těm hajzlům jsem přišla o
všechny. O VŠECHNY!“ křičela na něj. Harry, který byl v kanceláři také, ji
chytil, když začala brečet. Chápal jí, přišla o všechny jako on. Až na to, že
ona si je pamatovala.
Brumbál je chvíli pozoroval a nakonec pouze vzdychl. Na tohle neměl odpověď.
Stejně jako minulý týden se všichni přemístili na ústředí (i
s Adrianou, která tu stejně jako Ginny bude trávit víkendy, ale v Řádu nebude)
a stejně jako minule byl poplach. Jak se Harry dozvěděl, tak už několikátý za
tento týden. Nezměnilo se ani to, že Remus i Sirius zakázali přítelkyním s nimi
jít, ale tentokrát na ústředí zůstala i Molly a Tonksová šla jen s velkými
protesty všech mužů.
Harry zůstal na ústředí také a tak mu neuniklo, že ženám se tohle „odstrkování“
z bojů vůbec nelíbí. Na jednu stranu znal tohle odstrkování a na druhou chápal
Siriuse, Remuse i Artura, že nechtějí, aby se jim něco stalo.
Nikdo neměl ani ponětí, že zatímco Harry hraje s Ronem šachy, tak se jen kousek
od nich vytváří jedna z nejšílenějších akcí v historii Fénixova Řádu.
Uplynul další týden a všichni v Bradavicích si užívali
slunečních dnů, páté ročníky se chystaly na NKÚ, sedmé na OVCE a ty zbylé si
opakovaly na závěrečné testy a poflakovaly se.
V sobotu ráno se všichni opět měli dostavit na ústředí.
Harry s Ronem si nechali z ložnic zavolat Hermionu, Ginny i Adrianu, ale
jaké překvapení je čekalo, když zjistili, že tam ani jedna z nich není.
Oběma nezakrytě zatrnulo. Tohle už se jim jednou stalo a rozhodně z toho nebylo
nic příjemného. Naštěstí, když už začínali skoro panikařit, našel Harry na stolku
u postele dopis, že už jsou na ústředí, ať se přemístí za nimi. „ Taky
nám to mohli říct! Málem mě kleplo!“
„ Siriusi, nevíš, proč se sem holky přemístili už včera a
ani nám to neřekli?“ vyzvídal Harry, když si šli dát nahoru do pokoje věci.
„ Nemám ponětí. Nám tu taky nechce nikdo nic říct.“
„ Co myslíš tím nikdo?“
„ Ženský! Jakoby se proti nám spikly.“
„ Asi se jim nelíbí, že jim zakazujete jít do akcí,“ řekl Ron a Harry mu musel
dát za pravdu.
„ Je to pro jejich dobro. My se jen snažíme, aby... když se nám něco stane, aby
se o vás měl kdo postarat. O nic jinýho nám nejde. Nechceme je vystavovat
nebezpečí a...“
„ A o to jde,“ doplnil ho Harry. „ Nelíbí se jim být odstrkovaný. To znám... mě
to děláte taky!“
Sirius jen vzdychl. Poté chtěl něco říct, ale v tu chvíli se z vedlejší
místnosti ozvaly rány a křik.
„ To je Remus. Zatracený ženský,“ zaklel Tichošlápek a běžel do vedlejšího
pokoje, kde Lupin okopával postel a křičel všechny nadávky, který Harry, kdy v
životě slyšel.
„ Remusi, co se stalo?“ nechápal Harry.
„ Nic!“ utrhl se na něj Lupin až chlapec o krok couvl. Potom se opět začal
věnovat okopávání postele.
„ Nic?“
„ Vy jste se rozešli?“ nadhodil Sirius klidně a Harry mu věnoval překvapený
pohled.
„ Ne! Jak by tě mohlo něco takovýho napadnout!“ zařval na něj Remus jízlivě.
„ Tak co se stalo?“
„ NIC!“
„ A to kvůli tomu nic jste se rozešli?“ nechápal Harry, kterého vlkodlakova
výbušnost začala štvát.
Remus klesl unaveně na postel a oni posedali kolem něj. „ Tak co je?“
„ Nic...“ zopakoval muž už trochu klidněji. „ Jen nám do toho vlezl jeden
vlkodlak,“ odtušil třaslavě.
„ Vlkodlak?“ nechápal Harry. Teprve po chvíli mu to došlo. „ Tys jí... to
neřek!“ vydechl.
„ Řek,“ kývl. „ Už jo. Jen to je asi trochu pozdě,“ dodal.
„ Remusi,“ zasténal Tichošlápek.
„ A co jsem měl dělat? Nejdřív jsem se bál, že by se vyděsila, potom, že by se
mnou nechtěla nic mít a teď... teď jsem si uvědomil, že to došlo už dost
daleko na to, abych jí řekl pravdu.“ Odmlčel se. „ A takhle to dopadlo. Říkal
jsem to,“ hlesl. Takhle nešťastného ho snad Harry ještě neviděl. Asi jí měl
opravdu rád.
„ Moony,“ chytil Sirius přítele konejšivě kolem ramen. „ Byl to pro ní šok. Věř
mi, to jí přejde.“
„ Ne, tohle definitivně skončilo. Věděl jsem, že tohle není nic pro mě,“
zavrtěl vlkodlak hlavou a vstal. „ Jen jsem si to já, starej kozel, nechtěl
připustit.“
Harry se Siriusem si vyměnili chmurné pohledy a vydali se za ním do kuchyně.
„ Nevíte, kde jsou všechny ženský?“ ozval se za nimi Artur v závěsu se svými
nejstaršími syny.
Pokrčili rameny. „ Asi v kuchyni, ne?“
„ Tam nebyly. Tohle se mi nelíbí,“ zamračil se pan Weasley a všichni společně
sešli dolů. Zvonivý smích a hovor jim potvrdily, že opravdu v kuchyni jsou, ale
stejně je čekal obrovský šok.
Sice tam všechny ženy byly, ale tohle snad ani nebyly ony.
Hermiona, Ginny, Adriana, Ennie i Tonksová na sobě měly kraťoučké sukýnky,
krátká ramínková trička s velkými výstřihy, vysoké kozačkové boty na jehlách a
podivné punčochy s velkými oky. Také vlasy měly vyčesané a oči výrazně
nalíčené, stejně jako rudé rty. Jean na sobě měla něco podobného, ale méně
odvážného, vzhledem ke své plnoštíhlé postavě.
I tak vypadaly všechny trochu jako... lehké dívky. Ale takové, se kterými byste
si dali říct.
Všem mužům spadla čelist a oči popovylezly. (U Moodyho nejen obrazně...)
„ Co... co...co...“
„ Zdravíme, pánové,“ řekli svorně, jakoby to měli domluvené a dívky sedící na
stole přehodili všechny pravou nožku přes nožku. Všechny držely v ruce
skleničku a šklebili se od ucha k uchu.
„ Co to má znamenat? Jak to vypadáte?“ Jako první se vzpamatoval Artur. „
Ginny! Okamžitě to ze sebe sundej!“ rozkřikl se na svoji dceru.
„ A proč?“ odsekla dívka.
„ Kdyby tě viděla tvoje matka, tak...“
„ Tak co?“ ozvalo se za nimi.
„ Protože...“
Dovnitř vešla Molly a stejně jako ostatní na sobě měla mírně výstřední
oblečení. Sice si nemohla dovolit to, co ostatní mladší dívky, ale i tak to k
ní pasovalo jako pěst na oko. Všichni ji sjeli od shora dolů.
„ No teda mami?!“ valil oči Bill.
„ Molly?“ vyhrkl její manžel a stále nevěřil vlastním očím.
„ Copak, miláčku?“ zeptala se naprosto nevinně, čímž Artura naprosto
vykolejila.
„ Co... vy... kam... jak...ty...“ koktal.
„ Obyčejný převlek. Nic víc, nic míň,“ pokrčila žena rameny. „ Na tuhle akci je
budeme potřebovat!“
„ Akci!“ vypálili všichni svorně.
„ Jakou akci?“
„ Snad ne ten bar?!“
„ Správně. Bravo, miláčku, získáváš bod,“ usmála se na Siriuse Jean.
„ To snad nemyslíte vážně?!“
„ A jakto, že my o tom nic nevíme?!“ křičeli jeden přes druhého.
„ Spolupráci jsme vám nabízely, ale když jste nechtěli,“ pokrčila Jean rameny.
„ Smůla, pánové,“ přidala se Ennie. „ Teď už to je naše akce.“
„ Jak vaše?!“ vypálil Remus. „ Ty nikam nejdeš, mladá dámo!“
„ A v tom mi chceš zabránit jak? Kousneš mě?!“ utrhla se na něj. Harry musel
uznat, že tohle byla podpásovka. Remus sklopil oči a mlčel.
„ Tak sakra, vysvětlí nám to někdo?“ naštval se Moody a překřičel brebentění
kolem.
Slova se ujala Molly. „ Je to jednoduché. Potřebujeme informace a jelikož náš
špeh nedokáže nic získat, tak to musí udělat někdo jiný. Ten bar, kam Smrtijedi
chodí, je skvělá příležitost, ale když vy jste to zavrhli, tak to zbývá na
nás.“
„ A jak? Jak to chcete udělat? Sami na ně nestačíte! To už to spíš nechte na
nás! Nedovolíme, abyste tam takhle šly a vůbec ne samy!“ řekl Artur pevně a
ostatní mu dali za pravdu.
„ Vy to chcete udělat místo nás?“ ušklíbl se Ennie. „ Smůla pánové, ale myslím,
že na to nemáte ty... ehm... správné prostředky,“ zašklebila se a ostatní se
přidaly.
Ani jednomu z mužů se tohle ani trochu nelíbilo.
„ A můžeme vědět, jak to chcete udělat?“ zeptal se nesměle Sirius.„ Jednoduše.
My si totiž můžeme dovolit něco, co vy ne,“ odvětila Jean a zvedla skleničku s
šampaňským. Ostatní jí napodobily všechny nasadily svádivé úsměvy a jemný,
sladký hlásek. „ Martini, baby..."
Komentáře
Přehled komentářů
A mám ti ji tam přidat ??? :-D
:+)
(Lucy Tonksová, 20. 6. 2006 18:18)No,jo no... Ted se ale každých pět minut dívám,jestli nepřibila nová kapitola:+))
Martiny baby
(Lucy Tonksová, 20. 6. 2006 15:42)Tak už je mi líp...,potom jak jsem měla asi půl hodiny otevřenou pusu,jsem se aspon zasmála:+)
odpověď
(Susan Topperová, 20. 6. 2006 18:28)