Knihovna Bradavic

Kouzelný svět HP

Hledali skutečně alchymisté kouzelný kámen?
Heslo: Alchymie

Co vlastně bylo smyslem snažení alchymistů? Dosáhli nějakých úspěchů, nebo veškerá jejich práce zmizela v oblacích dýmu?
Každý, kdo četl Kámen, ví, že alchymie je pradávnou kombinací chemie a kouzel. Alchymisté se pokoušeli vytvořit zlato z méně cenných kovů a namíchat lektvar, který by vyléčil všechny choroby a toho, kdo ho vypije, učinil nesmrtelným.
Za původce alchymie bývá označován arabský svět. Samotné její jméno pochází snad z arabského slova al-kimia, z něhož vznikl i termín “chemie”. Někteří historikové ovšem tvrdí, že kořenem tohoto arabského slova je starý řecký výraz Khmia, což znamená “Egypt”, či Chem, což bylo jméno egyptského božstva delty Nilu. Domnívají se, že v Egyptě existovali alchymisté dávno předtím, než se začala alchymie praktikovat v arabském světě. Každopádně se rozvoj alchymie rozšířil po celém světě včetně Číny a Indie.
Na někdejší alchymisty obvykle pohlížíme jako na chamtivé podvodníky, posedlé představou bohatství a nesmrtelnosti. Někteří lidé však tvrdí, že jejich práce položila základy moderní chemie. Je pravda, že alchymii studovali i skuteční vědci. Fyzik a matematik sir Isaac Newton napsal na toto téma množství článků. Přitom ovšem zůstal věren tradici a své alchymistické experimenty udržoval v tajnosti - při jedné příležitosti nabádal jiného alchymistu, aby o své práci zachovával “absolutní mlčení”.

METROPOLE ALCHYMIE

Koncem 16. století najali hned dva císařové přední světové alchymisty, kteří pro ně pracovali v Praze v dnešní České republice. Praha díky tomu dostala přezdívku “metropole alchymie”. Císařové ovšem někdy bývají nevypočitatelní. Když se britskému alchymistovi Edwardu Kelleymu nepodařilo vytvořit zlato, byl uvržen do žaláře. Jeho propuštění nedosáhla ani intervence britské královny Alžběty I. Zemřel při pokusu o útěk.
Samozřejmě se našlo i mnoho podvodníků. Traduje se příběh, jak v tomto období přicestoval do Prahy jakýsi cizinec z Arábie a pozval nejzámožnější měšťany na hostinu, na níž slíbil znásobit zlato, které s sebou přinesou. Když všechny jejich příspěvky shromáždil, připravil směs chemikálií a podivných přísad, jako byly vaječné skořápky a koňská mrva. Z této směsice se vyklubala smrdutá puma, která šarlatánovi umožnila kvapný útěk i se zlatem.

KÁMEN MUDRCŮ

Jistý pramen označuje skutečný proces tvorby zlata, který alchymisté používali, za “beznadějně komplikovaný”. Jeho základní principy však byly jednoduché. Podle standardní teorie byly všechny kovy kombinací rtuti a síry. Čím byl kov žlutší, tím víc bylo ve směsi síry. Z toho plynulo, že spojením síry se rtutí ve správném poměru a správným postupem jednotlivých kroků vznikne zlato.
Po nějaké době uznali alchymisté marnost jednoduchých metod, které se neosvědčovaly. Začali hledat kouzelnou přísadu, které říkali kámen mudrců. Někteří z nich byli i nadále přesvědčeni, že touto kouzelnou přísadou je obyčejná síra. V Kameni je však Kámen mudrců popisován jako “krvavě rudý”, takže Rowlingová měla pravděpodobně na mysli něco zajímavějšího.

Je “Avada Kedavra” skutečnou kletbou?
Heslo: Avada Kedavra

V Harryho světě je to kletba, která zabíjí, jedna ze tří Kleteb, které se nepromíjejí; kterákoli z nich je dostatečným důvodem k tomu, aby byl kouzelník, který ji použil proti jinému člověku, poslán na doživotí do Azkabanu. Je to kletba, již použil lord Voldemort k zavraždění Harryho rodičů, jejíž pomocí se snažil zabít i Harryho, a bohužel i kletba, která zasadila smrtící ránu Cedriku Diggorymu. Harry je jediným známým člověkem, který ji přežil.
Přestože většina zaklínadel a kleteb J. K. Rowlingové je čirým výplodem její fantazie, kletba Avada Kedavra je odvozena od fráze jednoho ze starověkých jazyků Středního východu zvaného aramejština. Této fráze, která zní abhadda kedhabhra a znamená “zmizet jako toto slovo”, užívali tehdejší kouzelníci k zahánění nemocí. Neexistují však žádné důkazy, že by kdy byla použita jako vražedná zbraň.
Tato fráze je jedním z pravděpodobných kořenů kouzelného slova abrakadabra. Zmíněné slovo, které je dnes pouhou součástí zábavných formulí varietních kouzelníků, kdysi patřilo do lékařského slovníku. Quintus Serenus Sammonicus, římský lékař, který žil kolem roku 200 n. l., ho užíval jako kouzla k zapuzení horečky. Podle jeho receptu mělo být jedenáctkrát napsáno na papír, přičemž na každém dalším řádku jedno písmeno zmizelo:

ABRAKADABRA
ABRAKADABR
ABRAKADAB
ABRAKADA
ABRAKAD
ABRAKA
ABRAK
ABRA
ABR
AB
A
Papír měl být lněným vláknem přivázán na krk pacienta a po devíti dnech hozen přes rameno do vodního toku plynoucího na východ. Když voda slova rozpustila, horečka měla zmizet. Obliba této léčebné metody ve staletích po Sammonikovi rostla a užívalo se jí dokonce k zahánění Černé smrti neboli moru. Důvtipní čtenáři si uvědomí, že když nic jiného, nechává uvedená léčba působit čas. Protože přirozené trvání mnoha chorob není delší než týden nebo dva, zaklínadlo pravděpodobně nemělo žádný prospěšný účinek. Na druhé straně ale také pacientovi neublížilo.
Jsou baziliškové jen velcí hadi?
Heslo: Baziliškové

Baziliškové patří k nejobávanějším kouzelným tvorům. “Z mnoha strašlivých dravých zvířat a netvorů, jež obcházejí po naší zemi,” čte Hermiona v Komnatě, “žádné není podivnější a vražednější než bazilišek.”
Bazilišek je nepochybně víc než jen velký had. Je známý též pod přízviskem Hadí král a v legendách figuruje už celá staletí. Rowlingová se ve Zvířatech jen baví, když vypěstování prvního baziliška přisuzuje řeckému kouzelníkovi jménem Herpo Prohnilý. Herpein je řecké slovo značící “plazit se”, jehož se později začalo užívat k označení hadů. Studium plazů, mezi něž hadi patří, se dnes nazývá herpetologie.
Legendy však přesně v souladu s jejím popisem uvádějí, že bazilišek se rodí, spáří-li se kohout nebo slepice s ropuchou či hadem. Někteří malíři se tímto popisem řídili doslovně a kreslili podivné nestvůry, v nichž se snoubily prvky všech těchto tvorů. Častěji se ovšem bazilišek zobrazoval jako had s korunkou nebo bílou skvrnou na hlavě. Není vyloučeno, že původem legend o bazilišcích jsou kobry, které mají podobná znamení. Bazilišek byl údajně smrtelně nebezpečný i na značnou vzdálenost. Římský přírodovědec Plinius tvrdil: “Ničí křoviny nejen přímým dotekem, ale pouhým dechem, pod nímž pukají i skály, taková je v něm síla zla.” Některé prameny uvádějí tři druhy: zlatý bazilišek dokázal člověka otrávit pouhým pohledem, další druh chrlil oheň a třetí - podobně jako v řecké mytologii Medúsa se zmijemi místo vlasů - vyvolával takovou hrůzu, že jeho oběti zkameněly.
O baziliškovi se zmiňuje dokonce i William Shakespeare v dramatu Richard III. Podlý titulní hrdina zavraždí svého bratra a okamžitě poté flirtuje s jeho vdovou a velebí její krásné oči. Na vdovu však jeho komplimenty nezabírají. Odpovídá: “Kéž baziliščí jsou a zhubí tě!”

JAK BOJOVAT S BAZILIŠKEM

Bazilišek ovládaný lordem Voldemortem se v Komnatě plazí Bradavicemi a téměř zabije Harryho i několik jeho přátel. Harryho před ním zachrání ochočený fénix profesora Brumbála Fawkes, který obludě vyklove oči. Je případné, že Harryho spasí pták. Podle bájesloví je nestvůře smrtelně nebezpečný právě pták - konkrétně kohout. Je známo, že ve středověku s sebou poutníci nosili kohouty jako ochranu proti baziliškům.